Prkno

Na samém okraji šumavské Mezilesní slatě, na samotě zvané Torfstich-Planie žila rodina Franze Pösla, údajného pašeráka a převaděče. Jiný zdroj praví, že se živil výrobou tzv. borků, rašelinových briket. Možná je pravda obojí. Když v květnu 1950 přepadli četníci u Františkova Kiliána, „krále Šumavy“, hledali jeho druzi, kterým se podařilo uprchnout, pomoc právě zde. Přestože prý dovnitř vpuštěni nebyli, byla následně celá rodina zatčena a jejich dům přes noc srovnán se zemí, jak vzpomíná ve svém vyprávění pro Paměť národa Eduard Steun. S panem Pöslem se po jeho propuštění setkala na Nových Hutích, kde se usadil, také paní Květa Pěničková. O svém zatčení jí prý vyprávěl. „Franz Pösl bydlel v lese, na samotě, nedaleko Zlaté Studny. Měl toho na kontě už hodně a tušil, že je v nebezpečí. Že když někoho chytnou a budou ho mlátit, že ho prozradí. To se také stalo a přijeli pro něj. Protože věděli, že je to starý pašerák, fyzicky zdatný a odvážný a je schopen jim utéct, vymysleli takovou léčku. Přišli za ním, že zapadli v lese a že by potřebovali, aby jim půjčil prkno. On jim nějaké přinesl a oni řekli: ,Tak vás zatýkáme.‘“