Laskavý esesák

Nacistický pohlavár Otto Kuckuck, velitel pracovního tábora, si v roce 1943 přivezl do Sassnitzu na ostrově Rujána tehdy devítiletou holčičku českého původu Emilii Frejovou. Našel ji v dětském domově v Puschkau a rozhodl se přijmout ji jako adoptivní dceru. Nejspíše ani nevěděl, že si veze jedno z přeživších lidických dětí zavlečených do Polska. Emilie Frejová strávila v Kukuckově domě s adoptivním otcem a jeho ženou Friedou dva roky. Po válce ji našli členové československé repatriační jednotky. Emilie Frejová (provdaná Chválová) ještě krátce před smrtí v roce 2011 vyprávěla, jak se k ní adoptivní rodiče chovali: „Oni neměli děti, ale měli mě a já jsem se u nich měla dobře. Měli psa Sentu a to byl můj miláček.“ Noví rodiče dokonce ponechali sirotkovi jeho jméno. Emilie Frejová, která sama už před válkou v Lidicích vyrůstala bez rodičů, si vytvořila ke Kuckuckovi velice silný citový vztah. Když později zjistila, co to bylo ve skutečnosti za člověka a jaké zlo nacisté napáchali, zdráhala se o něm mluvit: „Víte, když jsem viděla tu hrůzu, tak jsem začala nenávidět Němce. Ale pořád jsem říkala, vždyť ale oni takoví nebyli... No ale přeci jen to udělali. A to byl pro mě takový šok, že jsem se z toho úplně nervově zhroutila.“