Leopold Tuček

Narodil se 20. ledna 1928 v moravském městečku Lanžhot (Landshut). Otec se živil jako kovář. V roce 1933 dostal práci v Hrušovanech nad Jevišovkou a na místním nádraží vedl opravárenskou dílnu. Po záboru pohraničí nacistickým Německem se všichni vrátili zpět do Lanžhota. V době války Leopold dokončil měšťanku a nastoupil do učení k místní truhlářské firmě Hoffer. V letech 1944‒1945 byl totálně nasazen poblíž Napajedel (s krátkým intermezzem ve Vídeňském Novém Městě) a podílel se na budování zákopů proti Rudé armádě. V únoru 1945 se ještě s dalšími pokusil o útěk, ale došlo k vyzrazení. O měsíc později se mu již útěk podařil a do příchodu fronty se skrýval v rodném Lanžhotě. Tam také prožil tuhé boje vedoucí k osvobození města. Pod vlivem místní rodiny Babiňáků, která se angažovala v domácím i zahraničním odboji, vstoupil roku 1946 do Československé strany národně socialistické. O rok později se zúčastnil celostátního sjezdu strany v Praze. Tentýž rok dokončil učení u valtické firmy Ševčík a na přímluvu předsedy MNV vstoupil do služeb SNB. Roku 1949 Leopolda odvedli na vojnu. Zpočátku sloužil v Bruntále u II. dělostřeleckého pluku, jako příslušníka SNB jej ale převedli k oddílům určeným k ostraze státních hranic. Na podzim 1949 jeho družstvo odveleli do Hazlova na Ašsko. Tamní posádka musela projít úplnou obměnou, neboť příslušníci předchozí posádky se zapletli do převádění osob do Bavorska. V letech 1951‒1952 absolvoval střední učiliště Pohraniční stráže v Praze zaměřené na způsob ochrany státní hranice. Obdržel vojenskou hodnost staršina a nastoupil jako velitel roty v Novém Žďáru u Aše. Krátce nato dezertoval od jeho roty holič Bodár do západního Německa. Uprchlík pak ve Svobodné Evropě popsal okolnosti své služby na Ašsku a výslovně zmínil i svého velitele Leopolda Tučka. Tomu „zájem z druhé strany“ přinesl přeložení na hranici s NDR. V roce 1960 vstoupil do KSČ. Roku 1968 sloužil v hodnosti majora ve výcvikovém středisku Pohraniční stráže v Aši. Ve funkci náčelníka štábu 2. praporu jej zastihla okupace vojsk Varšavské smlouvy. V obrodném procesu se aktivně neangažoval a stranické prověrky, na rozdíl od velitele praporu Miroslava Tomeše, který proslul tím, že Sovětům v prvních dnech odmítl vydat vodu, „přežil“ ve funkci. V 70. a 80. letech se podílel na výstavbě organizace Svazarm v Aši. V roce 1985 odešel do penze, do roku 1988 pak ještě pracoval jako referent pro zvláštní úkoly v Aritmě. Leopold Tuček dodnes žije v Aši. Od roku 1954 je ženatý, s manželkou Věrou mají dvě dcery.