Kulky hvízdaly a my jsme tam ležely
Pan Egon Urmann líčí vyprávění své maminky z období krátce po válce, kdy na Šumavě probíhal tzv. odsun německého obyvatelstva. „Moje máma vyprávěla, že sama neměla přes hranice co přenášet, protože my jsme toho moc neměli, ale pomáhala s tím druhým. Chodila od Žleb dolů na Horní a Dolní Cazov. Říkala, že kolikrát ležely schované za těmi kamennými tarasy, ale ti strážci hranice se báli pustit psa, aby jim ho nezastřelili. Máma říkala: ,Kolikrát se střílelo, kulky hvízdaly a my jsme tam ležely… Kdyby ti chlapi věděli, že tam jsme dvě vyděšené ženské, tak na nás vyrukovali. My jsme neměly čím střílet, ale oni stříleli jako blázni.‘ Takových zážitků měla máma hodně. Přenášeli třeba obraz nebo šicí stroj. Dost riskovala. Ale byla tady doma a znala každý kámen. A když se setmělo, tak tihle strážci neměli žádnou šanci.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.