Hloubkaři

Když bylo Františku Mandákovi devět let, zažil ve svém rodném kraji konec války. Na Strakonicku sice nedošlo k větším bojům, ale obavy místních lidí vyvolávali nálety „hloubkařů“. Tak se říkalo stíhacím pilotům Spojenců, kteří v nízkých letových hladinách útočili na malé pozemní cíle. „Přelétávaly tu celé letky a shazovaly staniol, zřejmě kvůli rušení radarů. To pak vypadalo, jako kdyby začalo sněžit. V noci zase bylo slyšet burácení a hřmění, když byla bombardována bavorská města. Hloubkaři měli lehká letadla a létali nízko, takže jsme někdy zahlédli amerického nebo anglického pilota. Sledovali hlavně provoz na silnicích, německé kolony a auta, která vezla třeba munici,“ vzpomíná František Mandák a připojuje tragický příběh místního mlékaře, který v dubnu 1945 přišel o život poté, co za volantem nákladního vozu ignoroval výzvy hloubkařů k zastavení. „V pětadvacetilitrových konvích svážel mléko z Vacovska do Strakonic, kde se pak zpracovávalo v továrně. Hloubkaři ho zpozorovali na Klenách mezi Mladíkovem a Vacovem. Vystřelovali k němu světlice, aby ho donutili zastavit. On ale nezastavil ani ve Vacově, ani v Přečíně, projel i Chvalšovicemi. Hloubkaři ho neustále sledovali a nakonec ho pod Chvalšovicemi rozstříleli.“