Zájezd za svobodou
Hraniční přechod v Hatích patřil před rokem 1989 mezi nejvytíženější silniční přechody na československo-rakouské hranici. Když tudy v roce 1966 projížděl s turistickým zájezdem Jiří Henych, zažíval chvíle úzkosti a napjatého očekávání. Plánoval totiž, že se do Československa s ostatními účastníky zájezdu již nevrátí. Na svůj útěk se dlouho připravoval. Po ukončení vojenské služby se začal přihlašovat na různé zájezdy pořádané do „kapitalistické“ ciziny, nikdy mu však nebyly povoleny. Aby zvýšil svoje šance na povolení výjezdu, rozhodl se navzdory svému vzdělání vykonávat dělnické profese. Nastoupil jako pomocný dělník do podniku Liaz, kde se mu konečně podařilo vyjet na třídenní zájezd do Vídně. Jeho plán se tak mohl uskutečnit. Na hraničním přechodu v Hatích se rozloučil se svou vlastí na dlouhých třiadvacet let.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jiří Henych
Narodil se 24. července 1941 v Čáslavi. Po válce žil v Liberci, kam jeho matka, dětská lékařka, v roce 1945 odešla na výzvu ministerstva zdravotnictví zajišťovat zdravotní péči v pohraničí. Vystudoval gymnázium a po maturitě studoval medicínu. Po dvou letech ovšem vysokoškolská studia záměrně opustil. V této době již totiž přemýšlel o odchodu z komunistického Československa a začal plánovat svůj útěk za hranice. Po příjezdu do Vídně pan Henych při první příležitosti opustil výpravu. Využil přitom svého kontaktu na známé ve Stuttgartu, pocházející z řad sudetoněmeckých vysídlenců, se kterými se náhodně sešel v Liberci. Tito lidé mu tehdy přislíbili pomoc a skutečně pro něj přijeli do Vídně a odvezli jej do západního Německa. Jelikož Jiří Henych neměl u sebe pas, rozhodl se nepřejet rakousko-německé hranice v autě přes celní přechod, ale těsně před hranicí vystoupil z auta a přešel přes zelenou hranici, která ovšem na rozdíl od československé hranice nebyla hlídaná. V západním Německu se přihlásil úřadům a byl internován šest týdnů v utečeneckém táboře v Zindorfu, v blízkosti Norimberku. Poté odešel do Švédska, kde měl známého, u něhož pak také pracoval. Při jednom zájezdu do Švýcarska se seznámil se svou budoucí ženou, a rozhodl se proto v této zemi zůstat. Založil zde rodinu a pracoval jako fyzioterapeut. V listopadu 1989 pak poprvé od své emigrace navštívil Československo. Později se rozhodl i se svou švýcarskou manželkou usadit v ČR natrvalo. Svůj nový domov našel v jihočeské Nové Bystřici, kde si postavil dům jen několik set metrů od rakouské státní hranice, téže hranice, přes kterou před více než čtyřiceti vstoupil do svobodného světa.
