Vesnice na dožití

Dostupné v: English | Česky

Po roce 1951, kdy se Maříž náhle ocitla v zakázaném pohraničním pásmu, byla budoucnost obce nejistá. Místní rodák František Dušek vzpomíná: „Jednu dobu byla Maříž jako v drátěném pytli, dráty před vesnicí, dráty za vesnicí.“ I když se později upustilo od plánovaného vysídlení a zbourání obce, nesměli se sem stěhovat noví obyvatelé, vesnice byla určena pouze „na dožití“. Úřady také bránily renovaci a opravám domů. Zásluhou Františka Duška a jeho otce však došlo v 70. letech alespoň k částečné kultivaci Maříže. Oba napsali řadu žádostí o povolení opravy svého domu, a jelikož se jednalo o aktivní příslušníky Pohraniční stráže, nemohly komunistické úřady jejich požadavky dlouhodobě přehlížet. Poté, co bylo rodině Duškových povoleno opravit dům, přicházely obdobné žádosti od dalších obyvatel. Dnes je Maříž oblíbenou turistickou destinací, vyhlášená je mařížská keramika.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Many More
2014-03-25 17:08:50: Místo, které je vyznačeno na mapě, je od Maříže vzdáleno cca 45km a leží hluboko v Rakousku. Chtělo by to opravit...

Vložit komentář

František Dušek

Narodil se v Maříži u Slavonic v roce 1955 v rodině příslušníka Pohraniční stráže, který zde v té době sloužil na státní hranici. Přestože se jeho rodina často služebně stěhovala a později také František Dušek studoval a pracoval na různých místech světa, do Maříže se často vracel. Po absolvování základní školy ve Slavonicích se vyučil strojařem, absolvoval vojenskou službu a oženil se. Za přislíbený byt se rozhodl stát vojákem z povolání, začal studovat internátní střední školu a pro svůj dobrý prospěch mohl navázat bez přijímacího řízení studiem na vysoké škole. Po jejím absolvování začal pracovat pro Úřad hlavního hraničního zmocněnce, kde měl na starosti problematiku související se zajištěním bezpečnosti a pořádku státní hranice sousedící s Rakouskem, studoval rovněž v Moskvě protokol.

Maříž

Dostupné v: English | Česky

Before the Second World War, Maříž, (Meires in German), was a relatively big and prosperous community. In 1930, Maříž had 216 inhabitants living in 64 houses, which included an estate, sawmill with mill, two pubs, two shops, and many businesses. The village also had a one-room school. Its dominant was a neo-Gothic castle surrounded by a large park. The situation in Maříž radically changed after the war, as the majority of German inhabitants was displaced. In the early fifties, due to stricter surveillance of the state border and the establishment of a border zone, the population decreased again. Such developments resulted in a social and cultural decline of the village, which manifested itself by a steady reduction in inhabitants and the demolition of houses. In 1980, the village only had 45 inhabitants living in 15 houses. When the Iron Curtain fell in the late eighties, Maříž was a half-forgotten and almost destroyed village with only one Roma family and several elderly people living there. The local castle was left to a tragic fate - it turned into ruins.

Na tomto místě

Vesnice na dožití

František Dušek