Vesnice na dožití

Dostupné v: English | Česky

Po roce 1951, kdy se Maříž náhle ocitla v zakázaném pohraničním pásmu, byla budoucnost obce nejistá. Místní rodák František Dušek vzpomíná: „Jednu dobu byla Maříž jako v drátěném pytli, dráty před vesnicí, dráty za vesnicí.“ I když se později upustilo od plánovaného vysídlení a zbourání obce, nesměli se sem stěhovat noví obyvatelé, vesnice byla určena pouze „na dožití“. Úřady také bránily renovaci a opravám domů. Zásluhou Františka Duška a jeho otce však došlo v 70. letech alespoň k částečné kultivaci Maříže. Oba napsali řadu žádostí o povolení opravy svého domu, a jelikož se jednalo o aktivní příslušníky Pohraniční stráže, nemohly komunistické úřady jejich požadavky dlouhodobě přehlížet. Poté, co bylo rodině Duškových povoleno opravit dům, přicházely obdobné žádosti od dalších obyvatel. Dnes je Maříž oblíbenou turistickou destinací, vyhlášená je mařížská keramika.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Many More
2014-03-25 17:08:50: Místo, které je vyznačeno na mapě, je od Maříže vzdáleno cca 45km a leží hluboko v Rakousku. Chtělo by to opravit...

Vložit komentář

František Dušek

Narodil se v Maříži u Slavonic v roce 1955 v rodině příslušníka Pohraniční stráže, který zde v té době sloužil na státní hranici. Přestože se jeho rodina často služebně stěhovala a později také František Dušek studoval a pracoval na různých místech světa, do Maříže se často vracel. Po absolvování základní školy ve Slavonicích se vyučil strojařem, absolvoval vojenskou službu a oženil se. Za přislíbený byt se rozhodl stát vojákem z povolání, začal studovat internátní střední školu a pro svůj dobrý prospěch mohl navázat bez přijímacího řízení studiem na vysoké škole. Po jejím absolvování začal pracovat pro Úřad hlavního hraničního zmocněnce, kde měl na starosti problematiku související se zajištěním bezpečnosti a pořádku státní hranice sousedící s Rakouskem, studoval rovněž v Moskvě protokol.

Maříž

Dostupné v: English | Česky

Před 2. světovou válkou byla Maříž (něm. Meires) poměrně velkou a prosperující obcí, v roce 1930 měla 64 domů a 216 obyvatel. Byl zde velkostatek, pila s mlýnem, dva hostince, dva obchody a řada živností, nacházela se zde také jednotřídní škola. Dominantou obce byl novogotický zámek s rozsáhlým parkem. Situace se radikálně změnila po válce, kdy byla z Maříže odsunuta většina německých obyvatel. Na počátku padesátých let došlo k dalšímu vynucenému úbytku obyvatel kvůli zvýšené ostraze státních hranic a zřízení hraničního pásma. Následoval společenský a kulturní úpadek vesnice, což se projevilo trvalým poklesem počtu obyvatel a likvidací domů, v roce 1980 vesnici tvořilo již jen patnáct domů s pětačtyřiceti obyvateli. V době pádu železné opony na konci osmdesátých let představovala Maříž polozapomenutou a téměř zničenou vesnici, ve které žila jedna romská rodina a několik starších lidí. Tragický úděl postihl zdejší zámek, z něhož je dnes jen zchátralé torzo.

Na tomto místě

Vesnice na dožití

František Dušek