Vrátili se čtyři

Dagmar Hanzlová, rozená Štoková, prožila válečná léta v dnes již zatopené obci Dolní Kralovice, kde žila před válkou početná židovská komunita. Vzpomíná, že ještě než byli místní Židé v červnu 1942 transportováni do Terezína, poskytl její otec židovskému sousedovi Hugo Schwarzovi vodu a po udání sousedů za to málem skončil v nacistickém vězení. Otec totiž na půdě ukrýval zásoby svého známého, které měly být odevzdány pro válečné potřeby Říše. „Přišlo gestapo a my jsme měli na půdě dvanáct metráků obilí, látky, železňák vyškvařeného sádla, padesátikilovou krabici kostkového cukru. Nás by byli zavřeli, až bychom zčernali,“ vzpomíná pamětnice. „Maminka uměla perfektně německy a to už bylo plus. Jeden starší gestapák viděl, že tatínek má amputovanou nohu, a zeptal se ho, jak k tomu přišel. Tatínek mu řekl, že bojoval u Mazurských jezer v Polsku, a on odpověděl: ,Já taky.‘ Pak už nebyla žádná prohlídka, žádná kontrola. Když odcházeli, salutovali.“ Dagmar Hanzlová vzpomíná i na další židovské rodiny z Dolních Kralovic. Například na Bauerovy, jejichž synové zemřeli při pokusu o útěk za hranice, a oni se těsně před transportem do Terezína přišli ke Štokovým rozloučit. „Byli to výborní lidé. Když se s maminkou loučili, říkali: ,My víme, že už se neuvidíme.‘ A měli pravdu,“ vzpomíná Dagmar Hanzlová na židovské spoluobčany z Dolních Kralovic, odkud bylo 147 Židů deportováno do Terezína. Z koncentračních táborů se po válce údajně vrátili jen čtyři.