V ghettu se pořád šířily nějaké pověsti

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

Eva Roubíčková, uvězněná s rodinou v ghettu od roku 1941, vzpomíná, jak v listopadu 1943 vypukl mezi lidmi z ghetta zmatek, šířily se zvěsti, že snad budou propouštět vězně. Lidé, kteří byli na práci mimo ghetto, pospíchali v naději zpátky. Eva si zapsala do deníku: „Začalo pršet. Náš pokoj se pevně srazil, jako kdyby naše štěstí záviselo na tom, zda zůstaneme spolu. Všichni říkali, že je vyloučeno, že by nás pustili domů, a že to bez toho nemá smysl, ale přesto běželi týmž směrem, nikdo nechtěl zůstat vzadu. Přirozeně jsme se nemohli dostat daleko, než se vše zarazilo. Pak jsme šli zase dva kroky a zase jsme půl hodiny stáli. Tak to šlo až do devíti hodin do večera a pořád jsme nevěděli, zda pustili živou duši do ghetta. Děti plakaly, protože ztratily maminku, staří lidé padali jak mouchy, protože po čtrnáctihodinovém stání již nemohli vydržet.“ Ve skutečnosti šlo pouze o sčítání vězňů a Eva k tomu dodává: „V ghettu šly neustále nějaké pověsti, co bude, jak bude. Někdo si něco vymyslel a už se to šířilo. Nikdo neřekl: ,Já jsem to slyšel,‘ ale ,To je určitě pravda.‘“

Galerie (4)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Eva Roubíčková

Eva Roubíčková, rozená Mändelová, se narodila roku 1921 v Žatci do německy mluvící židovské rodiny. Její otec, veterán z 1. světové války, učil na klasickém gymnáziu latinu a řečtinu. V době mnichovské krize zesílily v převážně německém Žatci protižidovské nálady, a tak rodina musela město opustit a žít v podstatně skromnějších podmínkách v Praze. Plán na vycestování v roce 1939 nevyšel a Eva s celou rodinou v prosinci 1941 neunikla transportu do terezínského ghetta. Začala tam pracovat v zemědělství a to ji uchránilo před transporty na východ. Ne tak její rodiče a babičku, kteří odjeli na podzim roku 1944. Když si Eva uvědomila, že v Terezíně zůstala sama, přihlásila se dobrovolně do transportu také, ale už neodjela, neboť transporty byly zastaveny. Téměř po celou dobu pobytu v Terezíně (až do podzimu 1944, kdy odjeli její blízcí) si psala deník, v němž barvitě zachytila jak terezínskou realitu, tak vlastní prožitky. Kniha Terezínský deník vyšla poprvé česky v roce 2009. Na rozdíl od rodičů se Eva dožila konce války. Po návratu domů se vdala za Richarda Roubíčka, svého předválečného snoubence a vojáka západní armády.

Terezín, Velká pevnost

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

Pevnost byla založena v roce 1780 Josefem II. Skládala se ze dvou částí – Hlavní a Malé pevnosti. V Hlavní pevnosti zřídili nacisté v listopadu 1941 židovské ghetto, civilní obyvatelstvo se muselo vystěhovat. Za sebemenší provinění byli obyvatelé ghetta posíláni do Malé pevnosti, což se pro Žida prakticky rovnalo rozsudku smrti, nebo byli zařazeni do transportu na Východ. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří. Přímo z města byly vypravovány transporty do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších. Z celkového počtu 87 tisíc lidí (63 transportů) se vrátilo asi 3600.