V ghettu se pořád šířily nějaké pověsti

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

Eva Roubíčková, uvězněná s rodinou v ghettu od roku 1941, vzpomíná, jak v listopadu 1943 vypukl mezi lidmi z ghetta zmatek, šířily se zvěsti, že snad budou propouštět vězně. Lidé, kteří byli na práci mimo ghetto, pospíchali v naději zpátky. Eva si zapsala do deníku: „Začalo pršet. Náš pokoj se pevně srazil, jako kdyby naše štěstí záviselo na tom, zda zůstaneme spolu. Všichni říkali, že je vyloučeno, že by nás pustili domů, a že to bez toho nemá smysl, ale přesto běželi týmž směrem, nikdo nechtěl zůstat vzadu. Přirozeně jsme se nemohli dostat daleko, než se vše zarazilo. Pak jsme šli zase dva kroky a zase jsme půl hodiny stáli. Tak to šlo až do devíti hodin do večera a pořád jsme nevěděli, zda pustili živou duši do ghetta. Děti plakaly, protože ztratily maminku, staří lidé padali jak mouchy, protože po čtrnáctihodinovém stání již nemohli vydržet.“ Ve skutečnosti šlo pouze o sčítání vězňů a Eva k tomu dodává: „V ghettu šly neustále nějaké pověsti, co bude, jak bude. Někdo si něco vymyslel a už se to šířilo. Nikdo neřekl: ,Já jsem to slyšel,‘ ale ,To je určitě pravda.‘“

Galerie (4)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Eva Roubíčková

Eva Roubíčková, rozená Mändelová, se narodila roku 1921 v Žatci do německy mluvící židovské rodiny. Její otec, veterán z 1. světové války, učil na klasickém gymnáziu latinu a řečtinu. V době mnichovské krize zesílily v převážně německém Žatci protižidovské nálady, a tak rodina musela město opustit a žít v podstatně skromnějších podmínkách v Praze. Plán na vycestování v roce 1939 nevyšel a Eva s celou rodinou v prosinci 1941 neunikla transportu do terezínského ghetta. Začala tam pracovat v zemědělství a to ji uchránilo před transporty na východ. Ne tak její rodiče a babičku, kteří odjeli na podzim roku 1944. Když si Eva uvědomila, že v Terezíně zůstala sama, přihlásila se dobrovolně do transportu také, ale už neodjela, neboť transporty byly zastaveny. Téměř po celou dobu pobytu v Terezíně (až do podzimu 1944, kdy odjeli její blízcí) si psala deník, v němž barvitě zachytila jak terezínskou realitu, tak vlastní prožitky. Kniha Terezínský deník vyšla poprvé česky v roce 2009. Na rozdíl od rodičů se Eva dožila konce války. Po návratu domů se vdala za Richarda Roubíčka, svého předválečného snoubence a vojáka západní armády.

Terezín (Theresienstadt)

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

The fortress was founded by Emperor Joseph II in 1780. It was formed of two parts – the Main and the Small Fortress. The Main Fortress was transformed into a Jewish ghetto by the Nazis in 1941, the civilian inhabitants were forced to move out. Even the smallest offence would cause the inmates of the ghetto to be placed in the Small Fortress – which was basically a death sentence for the Jews – or they were placed on a transport east. The Nazis arranged a special railway line for this purpose which lead to the nearby train station in Bohušovice nad Ohří. The city was the starting point for numerous transports that ended in death camps such as Auschwitz, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno, etc. From the 87,000 people sent overall, (63 transports), only some 3,600 returned.