Propusťte zavřené spisovatele
Po Stalinově úmrtí a 20. sjezdu KSSS, kde byl „odhalen kult osobnosti“, nastalo kolem roku 1956 krátké období určité kulturní oblevy. Kritické hlasy zaznívaly i na oficiálních setkáních spisovatelů. Na jedno takové setkání s „mladými umělci“ byl pozván i tehdy dvacetiletý Václav Havel. Připravil si při té příležitosti diskusní příspěvek: „Asi nejostřejší byla myšlenečka, že by měli propustit zavřené spisovatele a že by měli umožnit publikaci těm nezavřeným, jako Černý, Chalupecký, jmenoval jsem různé… A trošku jsem se posmíval tomu květňáckému hnutí všedního dne, oni jako by objevovali všední život a tím se začali vzdalovat té oficiální socialisticko-realistické kultuře. Tak jsem se trošku pokoušel ukazovat, že už to někdo dělal dávno před nimi – civilismus, Skupina 42 a další. A proč ti nesmějí vycházet a být publikováni?“ Rebelantské vystoupení tehdy neznámého mladíka náležitě zvedlo ze židle zasloužilé komunistické kulturtrégry. Slovo si vzala Marie Pujmanová. „Že prý v Maďarsku v těchto dnech řádí fašistické bandy, které statečně pomáhá potlačit sovětská armáda. A že v té době se já bavím o nějakých údajně zavřených básnících (myslel se tím Zahradníček, Renč a jiní). A já jsem před tím plénem opáčil, že jestli si myslí, že není vhodná doba na rozpravu o poezii, tak nemají pořádat konferenci o poezii, že ano…“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.
