Cesta za svobodou
Jiří Krčmář se po propuštění z lágru rozhodl pro útěk. „Když to tady takhle vypadá, radši půjdu přes hranice.“ Od spoluvězňů věděl, že přímo západní hranici přejít nelze. Jedinou šancí bylo překročit hranici s východním Německem a na západ se dostat v Berlíně. V roce 1964 Jiří Krčmář vyrazil na svou cestu za svobodou. S sebou si nevzal žádné věci, které by ho mohly zpomalovat. Měl pouze výstřižek mapy s vyznačenou hranicí a pár marek, které z dovolených v NDR přivezli kolegové z Kvasin. Hranici se rozhodl přejít v Krušných horách, za obcí Kraslice. Den před tím si v Sokolově koupil štípací kleště a důkladně je omotal izolačkou. To pro případ, že by v drátech byla elektřina. V noci dorazil k zátarasům oddělujícím oba státy. Nikdo ho naštěstí neviděl, tak dráty rychle přestříhal a pokračoval do německého Klingenthalu. Za první noc urazil 50 km. Přes den se snažil zůstat mimo zastavěné území, ale cesta byla dlouhá. „Pokoušel jsem se stopovat, i když jsem neuměl německy.“ Nakonec mu zastavila dodávka a řidič souhlasil, že ho vezme do Berlína. Po ujetí pár kilometrů je ale zastavila policejní kontrola. A to byl pro Jiřího, který byl bez dokladů, konec. „Dostal jsem se opravdu až k Berlínu. Tam už teda o mně věděli a už mě tam naháněli. Až mě nahnali. Nezvládl jsem to.“ Jiřího Krčmáře odvezli zpátky do Československa, kde následoval dlouhý výslech. Pohraničníci nemohli přijít na to, jak se dostal k zátarasu. „Šel jsem přes pole pozpátku, na to nemohli přijít.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.