Editko, ty máš dneska narozeniny?

V době, kdy vojska wehrmachtu obsadila Čechy a Moravu, byla Daruše Kolářová, později Burdová, studentkou Českého městského dívčího reformního reálného gymnázia na Jaselské ulici v Brně. Hned druhý den po začátku okupace přišlo do každé třídy jejich školy několik nových židovských dívek, které již nesměly studovat na německých školách. Daruši zůstala v paměti hlavně jedna z nich, Edita Linková, která musela 23. března 1943 se svými rodiči nastoupit do transportu mířícího do Terezína. Než odjeli, pozvala Edita Daruši a dvě další spolužačky k sobě domů na Lipovou ulici. „Šly jsme tou ulicí pomaličku do kopečku a hledaly, kde bydlí. Jedna vila, druhá vila, třetí vila, až jsme našly nádhernou vilu, v jaké jsem v životě nebyla. Editka nás už čekala. Když jsem na stole uviděla dort a zmrzlinu se šlehačkou, zeptala jsem se: ,Editko, ty máš dneska narozeniny? Vždyť my pro tebe nic nemáme!‘ Ona řekla: ,Ne, já nemám narozeniny.‘ Vtom přišla paní Linková a Editka nám řekla, že s rodiči za hodinu odjíždějí pryč. Ta zmrzlina nám pak ani nechutnala. A šlehačku, kterou jsem předtím dva roky neviděla, jsem nemohla jíst, protože jsme se všechny loučily v slzách. Editka ještě dala každé z nás na památku malý zlatý prstýnek s rubínem,“ vzpomíná Daruše Burdová, která netuší, zda její spolužačka pobyt v nacistických koncentračních táborech přežila.