Čeští sedláci a američtí vojáci

V květnu 1945 prožíval osmnáctiletý mladík Josef Jehlík nádherné dny. Po dlouhé válce se mohl konečně věnovat své motoristické vášni a vyjet si na motorce, štědří američtí vojáci jej obdarovali benzinem. Osvoboditele nadšeně přivítali všichni obyvatelé vesnice Úboč, jejich příchod znamenal vytoužený mír a navíc byli Američané velmi přátelští a velkorysí: rozdávali čokolády dětem a nedostatkové cigarety úbočským mužům. Společenský život válečných hrdinů oslavujících konec bojů ale brzy kolidoval s každodenními povinnostmi obyvatel vesnice a nutnými zemědělskými pracemi: „Měli jsme s Američany trable. V květnu byla sena a u sedláka se v senách vstává brzy. Ale oni přivezli z plzeňského pivovaru sud piva, narazili ho a chtěli, aby s nimi všichni seděli. Měli promítací přístroj, hned po válce kina moc nefungovala, pověsili na maštali plachtu a pouštěli filmy. Přáli si, abychom s nimi seděli až do rána. Jenže vojáci si potom lehli, zato my museli krmit. Otec říkal: ,Kdyby přijeli na Vánoce, jsme rádi. Ale když přijeli zrovna v tuto dobu, kdy má člověk tolik práce...‘“