Černé tabulky

Eduard Hones (1937) z Horské Kvildy pracoval v padesátých letech jako lesní dělník na Šumavě, mimo jiné v oblasti Březníku nebo Roklanu, v tehdy zakázaném pásmu v bezprostřední blízkosti tzv. železné opony, kde byly tehdy usazeny roty pohraniční stráže. Vypráví o tom: „Zkraje to nebylo tak hlídaný. Proto potom udělali v třiapadesátém roce ty dráty. My jsme tady s otcem jezdili s koňma a museli jsme tahat dříví na Březníku, kde dělali ty průseky pro elektriku. Koně jsme měli přivázané v lese a u vojáků na Březníku nám dávali jíst. To bylo, než se udělaly ty dráty. Tam potom bylo to zakázané pásmo – černé tabulky. Tam se smělo dělat jen s hlídkou. To jsme pracovali a vojáci nás hlídali. Hajní vždy museli předem nahlásit, kde budeme který den dělat. Bydleli jsme na Roklanu, tam jsme měli postavené stáje, tahali jsme tam dříví a k nim jsme chodili i jíst. Oni dobře vařili a bylo to laciné. Někteří pohraničníci tam také přišli o život. Protože oni tam třeba přišli a počítali s tím, že se dostanou na druhou stranu. Museli chodit vždycky ve dvou. No a někdy jeden druhého odprásk a šel. Jmenovitě už nevím, ale vím o dvou nebo třech případech, tam nahoře.“