Eduard Steun

Eduard Steun (1946) prožil část svého dětství v padesátých letech v myslivně v tehdejší šumavské osadě Zlatá Studna, později v nedaleké Horské Kvildě, kde byl jeho otec polesným. V tehdejší době, kdy si zde, v bezprostřední blízkosti tzv. železné opony, podávali pašeráci ruce s agenty západních zpravodajských služeb nebo s nešťastnými Čechoslováky, kteří toužili po životě ve svobodném světě, tu bývalo někdy rušno. Výjimkou nebyly návštěvy estébáků slídících po stopách diverzantů, v noci se muselo někdy zatemňovat kvůli ztížení jejich orientace. Mezi dalšími dobrodružstvími vyniká svědectví o posledním „honu “ na Kiliana Nowotného, proslulého pašeráka a převáděče, zvaného Král Šumavy. Tyto události pan Eduard Steun jednak dle svých vzpomínek, jednak dle pamětí svého otce Roberta v našem příběhu popisuje. Kilian (Franz) Nowotny se narodil 1. 12. 1905 ve Starých Hutích (tehdy Kaltenbach) nedaleko Kvildy v rodině sudetského Němce a proslulého pašeráka. Vyučil se řezníkem, ale v roce 1938 musel narukovat do wehrmachtu. Po válce se vrátil domů, ovšem rodina, přestože její věrnost masarykovské republice jí za války působila značné nepříjemnosti, byla odsunuta do Bavorska. Kilian sice v Röhrbachu otevřel velkoobchod se dřevem, záhy však začal též převádět lidi přes hranice. To neušlo pozornosti americké rozvědky CIC, která začala využívat jeho služeb, totiž převádění svých agentů do Československa a pro ni důležitých Čechoslováků na Západ. Některé prameny uvádějí, že v letech 1946–1950 uskutečnil 2000 přechodů hranice a převedl přes ni přes 15 tisíc lidí, jiné tato čísla nebo alespoň první z nich považují za značně nadsazená. Stejně tak se jednoznačně neshodnou na tom, zda jeho pravé občanské křestní jméno bylo Kilian či Franz a druhé z nich naopak pouze krycím jménem. V každém případě se stal skutečnou legendou a získal si pověst Krále Šumavy. Československé bezpečnostní složky samozřejmě velmi usilovaly o jeho dopadení, k němuž nebylo daleko na začátku května 1950. Údajně se jim podařilo dostat svého agenta do utečeneckého tábora v Bavorsku, kde od tamních uprchlíků vyzvěděl důležité informace o okolnostech jejich útěku a osobách na něm zainteresovaných. To prý bylo tehdy celkem běžnou praxí a stalo se osudným i jiným agentům západních zpravodajských služeb. Tak si na Kiliana a jeho komplice u Františkova nedaleko Kvildy počkali. Vše ostatní již popisujeme právě v našem příběhu. Podařilo se jim ho tedy pouze postřelit, nicméně dostal se ještě zpět do Německa, kde v relativním klidu dožil. Své převaděčské činnosti zanechal, ovšem jako živoucí legenda pil československému komunistickému režimu tak krev, že se pokusil i o atentát. Když se ani ten nezdařil, nechal ho nakonec zastřelit alespoň ve filmu Král Šumavy, jehož postava Kilián s ním však neměla vůbec nic společného, stejně jako většina ostatních aspektů filmu s realitou.

• More info