Mezilesní slať - samota Torfstich
168, Národní park Šumava, 385 01 Nové Hutě, Česká republika
  • Příběh
  • Místo

Zánik samoty Torfstich

Dostupné v: English | Česky

Eduard Steun žil jako chlapec v padesátých letech v myslivně na Zlaté Studni, poblíž Horské Kvildy na Šumavě. Stal se mimo jiné svědkem událostí spojených s posledním „honem“ na tzv. krále Šumavy, Kiliana Nowotného. Po přepadení esenbáky u můstku přes Teplou Vltavu u Františkova nedaleko Kvildy se raněnému Kilianovi podařilo uprchnout do Německa. Jeho komplicové však byli dostiženi a pozatýkáni. Na útěku hledali pomoc u rodiny Franze Pösla, žijící na samotě Torfstich na okraji Mezilesní slati. Přestože jejich návštěva skončila jen krátkým hovorem v okně, možná podáním trochy jídla, byla celá rodina zatčena a její dům během jediné noci vydrancován a vypálen. Eduard Steun, který žil tehdy na nedaleké Zlaté Studni, o tom vypráví: „Druhý den tam šel bratr jako obvykle pro mléko. Když tam dorazil, strnul. Dům zdevastován, obyvatelé i zvířectvo pryč, v postelích ožralí esenbáci a vojáci. Nicméně jeden z nich mu na rozkaz nadřízeného ještě nějaké mléko přinesl. A vyprovodili ho se slovy: ,… a víckrát už sem nechoď, tady už nic nebude.‘“ Vojáci a estébáci se brzy objevili i u Steunů. „Museli jsme se sestrou sedět v kuchyni na otomanu a estébáci prohledávali dům. Chodili s matkou, otec nebyl doma. Nás hlídal voják se samopalem. Ne že by ho měl namířený proti nám, ale prostě nás musel hlídat. Plný dvůr vojáků a policajtů a tihle tajní. I ti byli jako v uniformách, takové kožené kabáty, na hlavě klobouky, oba oblečení úplně stejně. Byli u nás několikrát už předtím. Vždycky chtěli něco vědět. Vyptávali se, jestli se někdo neptal na cestu na hranice apod. No a když ta akce u Pöslů skončila, tak oni chtěli vědět, kde kdo přespal a tak. My jsme měli hned vedle myslivny stodolu. Ta byla věčně otevřená, protože jsme měli párek ochočených srnek a ty si tam chodily pro seno. Takže naši trnuli hrůzou, aby se tam nenašla nějaká stopa, že tam někdo spal. Naštěstí tam ale nic takového nebylo.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Eduard Steun

Eduard Steun

Eduard Steun (1946) prožil část svého dětství v padesátých letech v myslivně v tehdejší šumavské osadě Zlatá Studna, později v nedaleké Horské Kvildě, kde byl jeho otec polesným. V tehdejší době, kdy si zde, v bezprostřední blízkosti tzv. železné opony, podávali pašeráci ruce s agenty západních zpravodajských služeb nebo s nešťastnými Čechoslováky, kteří toužili po životě ve svobodném světě, tu bývalo někdy rušno. Výjimkou nebyly návštěvy estébáků slídících po stopách diverzantů, v noci se muselo někdy zatemňovat kvůli ztížení jejich orientace. Mezi dalšími dobrodružstvími vyniká svědectví o posledním „honu “ na Kiliana Nowotného, proslulého pašeráka a převáděče, zvaného Král Šumavy. Tyto události pan Eduard Steun jednak dle svých vzpomínek, jednak dle pamětí svého otce Roberta v našem příběhu popisuje. Kilian (Franz) Nowotny se narodil 1. 12. 1905 ve Starých Hutích (tehdy Kaltenbach) nedaleko Kvildy v rodině sudetského Němce a proslulého pašeráka. Vyučil se řezníkem, ale v roce 1938 musel narukovat do wehrmachtu. Po válce se vrátil domů, ovšem rodina, přestože její věrnost masarykovské republice jí za války působila značné nepříjemnosti, byla odsunuta do Bavorska. Kilian sice v Röhrbachu otevřel velkoobchod se dřevem, záhy však začal též převádět lidi přes hranice. To neušlo pozornosti americké rozvědky CIC, která začala využívat jeho služeb, totiž převádění svých agentů do Československa a pro ni důležitých Čechoslováků na Západ. Některé prameny uvádějí, že v letech 1946–1950 uskutečnil 2000 přechodů hranice a převedl přes ni přes 15 tisíc lidí, jiné tato čísla nebo alespoň první z nich považují za značně nadsazená. Stejně tak se jednoznačně neshodnou na tom, zda jeho pravé občanské křestní jméno bylo Kilian či Franz a druhé z nich naopak pouze krycím jménem. V každém případě se stal skutečnou legendou a získal si pověst Krále Šumavy. Československé bezpečnostní složky samozřejmě velmi usilovaly o jeho dopadení, k němuž nebylo daleko na začátku května 1950. Údajně se jim podařilo dostat svého agenta do utečeneckého tábora v Bavorsku, kde od tamních uprchlíků vyzvěděl důležité informace o okolnostech jejich útěku a osobách na něm zainteresovaných. To prý bylo tehdy celkem běžnou praxí a stalo se osudným i jiným agentům západních zpravodajských služeb. Tak si na Kiliana a jeho komplice u Františkova nedaleko Kvildy počkali. Vše ostatní již popisujeme právě v našem příběhu. Podařilo se jim ho tedy pouze postřelit, nicméně dostal se ještě zpět do Německa, kde v relativním klidu dožil. Své převaděčské činnosti zanechal, ovšem jako živoucí legenda pil československému komunistickému režimu tak krev, že se pokusil i o atentát. Když se ani ten nezdařil, nechal ho nakonec zastřelit alespoň ve filmu Král Šumavy, jehož postava Kilián s ním však neměla vůbec nic společného, stejně jako většina ostatních aspektů filmu s realitou.

Mezilesní slať - samota Torfstich

Dostupné v: English | Česky

Šumavské rašeliniště nedaleko bývalé osady Zlatá Studna mezi obcemi Horská Kvilda a Churáňov. Na jeho okraji stávala usedlost rodiny Pöslovy, která byla během jediné květnové noci roku 1950 srovnána se zemí.

Mezilesní slať - samota Torfstich

Na tomto místě

Prkno

Prkno

Zánik samoty Torfstich

Zánik samoty Torfstich

Eduard Steun
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo