Zánik samoty Torfstich
Eduard Steun žil jako chlapec v padesátých letech v myslivně na Zlaté Studni, poblíž Horské Kvildy na Šumavě. Stal se mimo jiné svědkem událostí spojených s posledním „honem“ na tzv. krále Šumavy, Kiliana Nowotného. Po přepadení esenbáky u můstku přes Teplou Vltavu u Františkova nedaleko Kvildy se raněnému Kilianovi podařilo uprchnout do Německa. Jeho komplicové však byli dostiženi a pozatýkáni. Na útěku hledali pomoc u rodiny Franze Pösla, žijící na samotě Torfstich na okraji Mezilesní slati. Přestože jejich návštěva skončila jen krátkým hovorem v okně, možná podáním trochy jídla, byla celá rodina zatčena a její dům během jediné noci vydrancován a vypálen. Eduard Steun, který žil tehdy na nedaleké Zlaté Studni, o tom vypráví: „Druhý den tam šel bratr jako obvykle pro mléko. Když tam dorazil, strnul. Dům zdevastován, obyvatelé i zvířectvo pryč, v postelích ožralí esenbáci a vojáci. Nicméně jeden z nich mu na rozkaz nadřízeného ještě nějaké mléko přinesl. A vyprovodili ho se slovy: ,… a víckrát už sem nechoď, tady už nic nebude.‘“ Vojáci a estébáci se brzy objevili i u Steunů. „Museli jsme se sestrou sedět v kuchyni na otomanu a estébáci prohledávali dům. Chodili s matkou, otec nebyl doma. Nás hlídal voják se samopalem. Ne že by ho měl namířený proti nám, ale prostě nás musel hlídat. Plný dvůr vojáků a policajtů a tihle tajní. I ti byli jako v uniformách, takové kožené kabáty, na hlavě klobouky, oba oblečení úplně stejně. Byli u nás několikrát už předtím. Vždycky chtěli něco vědět. Vyptávali se, jestli se někdo neptal na cestu na hranice apod. No a když ta akce u Pöslů skončila, tak oni chtěli vědět, kde kdo přespal a tak. My jsme měli hned vedle myslivny stodolu. Ta byla věčně otevřená, protože jsme měli párek ochočených srnek a ty si tam chodily pro seno. Takže naši trnuli hrůzou, aby se tam nenašla nějaká stopa, že tam někdo spal. Naštěstí tam ale nic takového nebylo.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Eduard Steun
Eduard Steun (1946) prožil část svého dětství v padesátých letech v myslivně v tehdejší šumavské osadě Zlatá Studna, později v nedaleké Horské Kvildě, kde byl jeho otec polesným. V tehdejší době, kdy si zde, v bezprostřední blízkosti tzv. železné opony, podávali pašeráci ruce s agenty západních zpravodajských služeb nebo s nešťastnými Čechoslováky, kteří toužili po životě ve svobodném světě, tu bývalo někdy rušno. Výjimkou nebyly návštěvy estébáků slídících po stopách diverzantů, v noci se muselo někdy zatemňovat kvůli ztížení jejich orientace. Mezi dalšími dobrodružstvími vyniká svědectví o posledním „honu “ na Kiliana Nowotného, proslulého pašeráka a převáděče, zvaného Král Šumavy. Tyto události pan Eduard Steun jednak dle svých vzpomínek, jednak dle pamětí svého otce Roberta v našem příběhu popisuje. Kilian (Franz) Nowotny se narodil 1. 12. 1905 ve Starých Hutích (tehdy Kaltenbach) nedaleko Kvildy v rodině sudetského Němce a proslulého pašeráka. Vyučil se řezníkem, ale v roce 1938 musel narukovat do wehrmachtu. Po válce se vrátil domů, ovšem rodina, přestože její věrnost masarykovské republice jí za války působila značné nepříjemnosti, byla odsunuta do Bavorska. Kilian sice v Röhrbachu otevřel velkoobchod se dřevem, záhy však začal též převádět lidi přes hranice. To neušlo pozornosti americké rozvědky CIC, která začala využívat jeho služeb, totiž převádění svých agentů do Československa a pro ni důležitých Čechoslováků na Západ. Některé prameny uvádějí, že v letech 1946–1950 uskutečnil 2000 přechodů hranice a převedl přes ni přes 15 tisíc lidí, jiné tato čísla nebo alespoň první z nich považují za značně nadsazená. Stejně tak se jednoznačně neshodnou na tom, zda jeho pravé občanské křestní jméno bylo Kilian či Franz a druhé z nich naopak pouze krycím jménem. V každém případě se stal skutečnou legendou a získal si pověst Krále Šumavy. Československé bezpečnostní složky samozřejmě velmi usilovaly o jeho dopadení, k němuž nebylo daleko na začátku května 1950. Údajně se jim podařilo dostat svého agenta do utečeneckého tábora v Bavorsku, kde od tamních uprchlíků vyzvěděl důležité informace o okolnostech jejich útěku a osobách na něm zainteresovaných. To prý bylo tehdy celkem běžnou praxí a stalo se osudným i jiným agentům západních zpravodajských služeb. Tak si na Kiliana a jeho komplice u Františkova nedaleko Kvildy počkali. Vše ostatní již popisujeme právě v našem příběhu. Podařilo se jim ho tedy pouze postřelit, nicméně dostal se ještě zpět do Německa, kde v relativním klidu dožil. Své převaděčské činnosti zanechal, ovšem jako živoucí legenda pil československému komunistickému režimu tak krev, že se pokusil i o atentát. Když se ani ten nezdařil, nechal ho nakonec zastřelit alespoň ve filmu Král Šumavy, jehož postava Kilián s ním však neměla vůbec nic společného, stejně jako většina ostatních aspektů filmu s realitou.
