Emil Kintzl

Emil Kintzl se narodil v roce 1934 v Praze-Nuslích. Po okupaci Československa v roce 1939 se rodina přestěhovala do Sušice. V květnu 1945 se stal svědkem osvobození města americkou armádou. Po válce vstoupil do skautu a o prázdninách roku 1948 se zúčastnil posledního tábora před zrušením skautingu, který se odehrával v prostředí nedávno vysídlených německých vesnic a usedlostí. Skautští vedoucí tenkrát ihned po skončení tábora překročili hranici a opustili republiku. Po maturitě začal studovat geometrii, ale natolik byl znechucen úskoky svazáků a poměry vůbec, že studium opustil a živil se rozvážením uhlí. Díky vlivu oblíbeného profesora však nakonec začal učit. Nejprve ve škole v Hartmanicích, přitom dálkově studoval v Plzni. Po návratu z vojny bylo ale jeho místo obsazené, a tak působil nejdříve v Srní a nakonec v Kašperských Horách. Vzpomíná na brutální devastaci regionu, rozstřílení celých vesnic ležících v tehdejším vojenském prostoru a jejich následné srovnání se zemí, plenění a ničení kostelů, kaplí i hřbitovů. V srpnu 1968 byl aktérem tragikomické situace, kdy se na návštěvě v německé Žitavě ocitl v důsledku invaze a uzavření hranic v týdenní německé internaci. Vyústěním neustálých konfliktů s režimem bylo v roce 1975 jeho vyhození ze školy. Čtrnáct let pak trávil v kotelně místního podniku jako topič a jeho dětem bylo znemožněno jakékoli studium. Kašperským Horám zůstal věrný, stejně jako svým celoživotním láskám ‒ skautingu, turistice, sportu, zvláště lyžování. Začal se zajímat o historii regionu a dnes je autorem dvou knih s touto tematikou.

• Další informace