Tebe nechám na pokoji

Bohumil Robeš byl v roce 1956 za protikomunistické aktivity vězněn ve věznici Leopoldov. V tom roce došlo v Maďarsku k povstání proti komunistické diktatuře a sovětské okupaci. Na bachařích i vedení věznice byly vidět obavy, že se tyto události mohou přenést i do Československa. Místo zamyšlení nad vlastními činy ale ještě zvýšili svou brutalitu a vězni byli za každou maličkost posíláni do korekce. Na raportu tam byl náčelníkem věznice Jánem Kaňuchem poslán i Bohumil Robeš, který se však proti tomu velmi ostře a odvážně ohradil. „Čekali jsme na raport, který uděloval vedoucí směny nebo velitel věznice. Dávali tři, pět nebo sedm dní korekce. Na těch očích bachařů bylo vidět, že se báli, aby se jim něco nestalo, a já jsem jim řekl, že komunisté a bachaři se budou zodpovídat za zločiny páchané na politických vězních a komunistická strana bude hnána k odpovědnosti za to, co tady napáchala. Vrhli se na mě, dali mě do kazajky a nohy svázali do kozelce a dali do korekce, kde mě nechali deset hodin. Krysy po mně lezly. I ta krysa, když lezla z toho záchodu, tak se na mě podívala a jakoby řekla: ,Tebe nechám na pokoji.‘ A vrátila se zpátky do záchodu. Byl jsem v kozelci. Nikomu to nepřeju. Po určité době se svaly uvolní. Spoutali mě tak, že mi ruce přivázali k nohám. Takže vás to vyšponuje. Napřed se do toho počůráte, potom pokakáte a tak dál. Potom už nevnímáte nic. Teď když se ty fekálie na vás přilepily, tak ten pocit byl, jakej byl. Zpíval jsem, básně jsem recitoval. Skládal jsem a nadával jsem jim jak špaček.“ O půl roku později byl Bohumil Robeš za své námitky proti bachařům odsouzen k dalším pěti letům vězení.