Vcítit se do psychiky nepřítele

František Wretzl se 10. 7. 1944 sám přihlásil na gestapu v Petschkově paláci. Věděl totiž, že po něm gestapo jde, a chtěl tak předejít tomu, aby prohledávali byt, kde bydlel se svou matkou a kde ukrýval různé kompromitující věci. Mamince řekl, že jde jen podat nějaké svědectví a ať mu dá s sebou něco k večeři. Po tvrdém výslechu v „Pečkárně“ byl večer s dalšími vězni převezen do pankrácké věznice. Stáli nastoupeni na chodbě před celami, František měl už velký hlad a v kapse saka chléb s masem. Nakonec se odhodlal a přivolal pozornost dozorujícího esesáka. „Řekl jsem si, že se musím vcítit do jeho psychiky a jednat tak, jak by jednal on sám. Postavil jsem se do pozoru a řekl jsem hodně nahlas: ,Mám v kapse kus chleba, můžu si ho sníst?ʹ Chvíli mě pozoroval a pak mi to milostivě dovolil. Jenomže vězeň vedle mě měl taky hlad a chtěl, abych se rozdělil. Byl to risk, ale nakonec jsem mu kus dal a řekl, ať si to nacpe celé do pusy, aby si toho ten esesák nevšiml.“