Maminku znásilnili, babička se oběsila

Němečtí obyvatelé Děčína v roce 1945 s obavami očekávali příchod Rudé armády, kterou předcházely davy uprchlíků z východu. Otto Peschka, syn německého otce a české matky, se však domnívá, že daleko horší než Rusové nakonec byli čeští „zlatokopové“, kteří se na německém obyvatelstvu dopouštěli nelidských zločinů. V době, kdy většina mužů z německých rodin byla na frontě, Češi znásilňovali a rabovali. „Byla to verbež, chovali se jako zvířata. Je neuvěřitelné, jakých zrůdností je člověk schopen, když k tomu dostane příležitost.“ Pamětník vzpomíná, že takové ponížení řada lidí neunesla a vzala si život: „Naproti nám bydlela paní Teichmannová a ta se utopila. Přivázala k sobě dvě tříleté děti a skočila z mostu do Labe. Každý den jsme se dozvídali o nějaké sebevraždě. Až došlo i na naši rodinu: znásilnili maminku, přišli takový dva raubíři s pistolema… Moji sestru taky obtěžovali, přímo na úřadě. Když pak šla sestra k babičce, která bydlela nad námi, našla v kuchyni mámu u sporáku s otevřeným plynem. Naštěstí byla jen v bezvědomí. Pak šla hledat babičku a našla ji oběšenou na balkonových dveřích v zadním pokoji. Té už nebylo pomoci.“