Uctivá poklona, pane Herst!

Miloš Pick pocházel z židovské rodiny, dětství prožil ve východočeském městečku Libáň. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se i v Libáni začaly postupně uplatňovat tzv. norimberské zákony. Miloš Pick vzpomínal na den, kdy si Židé museli na oděv našít Davidovu hvězdu: „Cítili jsme se tak pokořeni, že kdo nemusel, tak první den s hvězdou ani nevylezl. Druhý den, bylo to úterý, se v Libáni konaly výroční trhy. Plné náměstí trhovců a moje sestřenice tam musela poprvé s hvězdou. Nějaká venkovanka s nůší na zádech ji popadla za ruku a křičela přes celé náměstí: ‚Slečinko, že toho pacholka Hitlera posloucháte, koukejte to sundat!’“ I v této těžké době někteří obyvatelé Libáně nepodlehli strachu a k Židům se otevřeně hlásili. „Jednou jsem šel po náměstí s panem Herstem a jeden vzdorovitý student, jmenoval se Karel Randák, jak nás viděl, tak smekl klobouk a zařval, že to snad muselo být slyšet až na gestapu v Jičíně: ,Poklona uctivá, pane Herst!' Pan Herst také smekl a klobouk v ruce se mu třásl, div mu z ní nevypadl,“ vzpomínal Miloš Pick, který spolu se sestrou jako jediní z 38 libáňských Židů přežili pobyt v nacistických koncentračních táborech.