Smečka vlků

V roce 1989 se Jaroslav Popelka pro pokus o založení Strany zelených dostal do vězení v Novém Sedle. Předtím už prošel několika věznicemi, ale na Nové Sedlo, kde strávil tři měsíce, vzpomíná jako na nejhorší. „Bylo tam jedno pracoviště Vertexu, kde kluci pracovali při výrobě skelné vaty a byli plní boláků, jak jim to rozpíchalo ruce. Strava byla ve vězení hrozná. Měli zákaz dávat nám syrovou zeleninu. Zřejmě, aby nás fyzicky úplně zničili. Pamatuji si první dojem, když jsem přišel do lágru. Všichni byli šediví. Byli jak smečka vlků. Šedivé uniformy, šedivé obličeje. Když tam byli několik let, tak ti lidé většinou přišli o zuby, měli avitaminózu z nekvalitní stravy. Takhlety lidi postupně likvidovali.“ Hned po příchodu do věznice se Jaroslav Popelka postavil proti šikanování vězňů kápy a ti se ho pokusili falešně obvinit ze vzpoury. „Vyzval jsem vězně, ať si to nenechají líbit. Začalo to mezi nima vřít. Začali se ozývat, začali se houfovat. Když to kápové zjistili, tak mě na chodbě napadli. Pamatuju si, že na mě tři skočili a zmáčkli pohotovostní červený knoflík, který signalizuje, že propukla vzpoura. Zmáčkli to a oznámili, že jsem je napadl nožem. Hodili ke mně nůž. Asi jsem na chvíli ztratil vědomí. Pamatuju si, že když jsem otevřel oči, hleděl jsem do hlavně samopalu, a jak jsem ležel na zemi, tak jsem viděl rozšklebený tlamy psů. Hodili mě na samotku. Obvinili mě z napadení, za což byl minimálně rok navíc. Čekal jsem na samotce, co bude. Měl jsem vlastně štěstí, že nějací vězni slyšeli, jak se na mě kápové domlouvají. Řekli to, takže to bylo svědectví proti svědectví. Nakonec mně ten rok nepřidali a skončilo to tím, že jsem za pokus o vzpouru dostal čtyřicet dní samotky.“