Využívali nás, kde mohli

Josef Babák se jako příslušník Smíšeného průzkumného oddílu Československé armády zúčastnil Karpatsko-dukelské operace v roce 1944. Před začátkem samotných bojů jim velitel Kratochvíl sliboval, že během několika málo dnů bude celý armádní sbor podporován i Rudou armádou na Slovensku. „Říkali jsme si, že jdeme na pomoc Slovenskému národnímu povstání, a vyjeli jsme do terénu. Slyšel jsem, že jako první mají jet tanky, ale Rusové řekli: ,Ne, nejdříve pojedou motocykly, protože kdyby tam byly nějaké miny, tak tank je moc drahý.‘ Takže jsme museli před tankem. Používali nás, kdy bylo zapotřebí.“ Josef Babák tehdy působil jako kulometčík na motocyklu, ale během operace se z něho stal řidič. „Když jsme vyrazili, nedopatřením na naši sajdkáru dokonce vystřelil jeden sovětský tank, postřelil do ruky mého řidiče a vlétli jsme do příkopu. Od té doby jsem dělal řidiče motocyklu.“ Vzhledem k tomu, že se Němcům podařilo Slovenské národní povstání potlačit a povstalecké jednotky se musely uchýlit k partyzánskému boji, dostal se Josef Babák na slovenské území se svou jednotkou mnohem později, než původně sliboval jeho velitel.