Krvavý prapor
Mikuláš Hulín se jako voják smíšeného průzkumného oddílu v 1. československém armádním sboru zúčastnil v říjnu 1944 bojů o obec Nižný Komárnik. Vzpomíná, že se svou rotou měli jako první v obci zaútočit na pozice wehrmachtu. Zezadu je měl podporovat sovětský minometný oddíl. Ten však spustil palbu do špatných řad. „Pustili dvě nebo tři miny přímo doprostřed našich chlapců. Na místě jich bylo dvacet zabito. Myslel jsem, že tam z toho zešílíme. Můj chlapec-spojka to dostal do hlavy, že mu její vršek odletěl. Ještě udělal několik kroků a potom padl. Měl jsem štěstí, že stál přede mnou, jinak jsem to dostal já.“ Rota Mikuláše Hulína pokračovala i přes velké ztráty v útoku. Vojáci wehrmachtu ale byli ve skalnatém terénu velmi dobře krytí, a proto se je pokusili spolu s další rotou automatčíků ze dvou stran obejít. „Naše rota zaútočila z pravé strany a nakonec se stalo to, že rota z levé strany začala pálit přes mýtinu po nás napravo. Dostali jsme se naproti sobě. Říkal jsem si – to je gól! Tohle není možné! Měli jsme tam ztráty, ale nakonec jsme se přece jenom dostali do Nižného Komárniku.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Mikuláš Hulín
Narodil se v roce 1922 na Zakarpatské Ukrajině, kde žil s rodiči až do maďarské okupace, která přerušila jeho studia a donutila jej odejít bojovat proti okupantům. Po krátké partyzánské činnosti se rozhodl pro odchod do Prahy. Během své cesty však byl zatčen gestapem a deportován do Vídně. Před vydáním Maďarům jej zachránil útěk. Cesta do Sovětského svazu se mu však nevydařila: byl zatčen Sověty a vydán Maďarům. Z maďarského vězení se mu podařilo utéct a vydal se na další pokus o přechod sovětských hranic. Následovalo však zatčení a kruté výslechy NKVD. Pamětník byl nakonec internován postupně v několika sovětských gulazích, odkud jej vysvobodila až československá vojenská mise, která jej přivedla až do Buzuluku. Zde se připojil k československým zahraničním jednotkám, absolvoval vojenský výcvik a působil postupně u minometné a spojařské jednotky, až byl nakonec zařazen do Smíšeného průzkumného oddílu. Bojoval u Sokolova, Bílé Cerekve, Dukly, Nižného Komárniku i na českém území. Během války byl třikrát zraněn. V důsledku svých zranění přišel o levou nohu. Po válce si dodělal maturitní zkoušku na gymnáziu. Za odbojovou činnost proti komunistickému režimu byl však po únoru 1948 zatčen StB. Byl sice propuštěn, přišel nicméně o svůj majetek. Uchýlil se nakonec ke Karlovým Varům, kde pracoval v prodejně tabáku. Po jistém čase se vrátil do armády, z níž v roce 1972 – před normalizačními prověrkami – raději odešel do civilu.
