Jiří Kolář byl ten pán od vedlejšího stolu
V 50. letech se Václav Havel rád scházel se svými přáteli z literární skupiny Šestatřicátníci v kavárně Slavia, kde debatovali o umění a literatuře. „Scházeli jsme se tam většinou v sobotu v poledne. Tou dobou jsme velmi ctili Jiřího Koláře a toužili jsme se s ním setkat.“ Nakonec vybrali ze svého středu Violu Fischerovou, aby Kolářovi zatelefonovala, a ten je pak pozval k sobě na návštěvu. „Tak jsme přišli k němu, a co nevidíme – pána, který před chvílí seděl u vedlejšího stolu a kterého jsme dobře znali jako štamgasta. Oni se tam také v tu dobu scházeli, Fuka, Hiršal a další. Tak jsme pak začali sedávat společně.“ Jiří Kolář byl pro Václava Havla a jeho přátele důležitou osobností. „Byl to takový kazatel, měl velmi vysoké nároky na umělce. Pod jeho vlivem jsme odmítali jakékoli vážnější kompromisy, tvořili jsme podzemí nikoli z donucení, ale volbou.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Václav Havel
Narodil se 5. října 1936 v Praze Václavu a Boženě Havlovým. Rodině patřil palác Lucerna a Barrandovské terasy, bohémský strýc Miloš založil barrandovská filmová studia. Od dětství se zajímal o umění i veřejné dění, chodil do skauta (přezdívka Chrobák). Po roce 1948 byl rodině zabaven majetek. Komunisté Havlovi nedovolili kvůli „buržoaznímu“ původu studovat gymnázium, vyučil se tedy v oboru chemický laborant a střední školu s maturitou dokončil v roce 1954 večerně. Poté se marně hlásil na vysokou školu humanitního zaměření, mezitím byl v letech 1955–1957 zapsán jako student na Ekonomické fakultě ČVUT. Havlovy umělecké začátky jsou spojeny s literární skupinou Šestatřicátníci, která od počátku fungovala nezávisle na tehdejším oficiálním kulturním dění. Po absolvování povinné vojenské služby začal pracovat jako jevištní technik, posléze se stal dramaturgem a kmenovým autorem Divadla Na zábradlí a také jedním z nejznámějších a v zahraničí nejhranějších československých dramatiků. V roce 1964 se oženil se svou dlouholetou láskou Olgou Šplíchalovou. Havlovo kritické vystoupení na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů v roce 1967 předznamenalo jeho angažmá během pražského jara. Po roce 1968 byly jeho hry zakázány a Václav Havel se stáhl do ústraní. Krátká epizoda dělníka v trutnovském pivovaru se stala námětem jeho slavné hry Audience. Zlom v ojedinělých a roztříštěných protirežimních aktivitách znamenalo Prohlášení Charty 77. Václav Havel byl jedním z autorů prohlášení a stal se jedním ze tří prvních mluvčích Charty. StB Václava Havla však již delší dobu sledovala a zajímala se o něj. Za Chartu 77 byl poprvé dlouhodobě vězněn, v roce 1977 strávil pět měsíců ve vyšetřovací vazbě a dostal trest 14 měsíců podmíněně za poškozování zájmů republiky v cizině. Nejdelší, tříleté věznění za své aktivity v čele Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) prožil v letech 1979– 1982. V prosinci 1988 mohl legálně vystoupit na první povolené opoziční demonstraci v období normalizace na pražském Škroupově náměstí, ale necelý měsíc nato byl zatčen v souvislosti s demonstracemi během tzv. Palachova týdne. Sílící tlak mezinárodní a domácí veřejnosti přispěl k jeho předčasnému propuštění. V červnu 1989 stál u zrodu petice Několik vět. Po brutálním potlačení povolené studentské manifestace 17. listopadu 1989 stál dva dny spoluzaložil Občanské fórum a stal se neformálním lídrem sametové revoluce. Dne 29. prosince 1989 byl Václav Havel ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen prezidentem tehdy ještě Československé socialistické republiky. Po rozpadu Československa byl třikrát zvolen prezidentem České republiky. Jeho funkční období skončilo po 13 letech v roce 2003. Václav Havel zemřel 18. prosince 2011.
