Intelektuální benzinová pumpa

Poté, co musel Jiří Stránský v šedesátých letech 20. století odejít z filmových studií na Barrandově, kde pracoval jako pomocný režisér a scenárista, pomohl mu barrandovský ředitel najít práci na dnes již neexistující benzinové pumpě v Opletalově ulici. „Moje přítomnost na tomto pracovišti způsobila, že se mezi lidmi rozneslo, že je to taková intelektuální pumpa. Díky této pověsti tam jezdili všichni diplomati, protože věděli, že je to jediné místo, kde se domluví i bez šoféra. Byla to také pumpa, na níž se poprvé v naší republice začaly prodávat za tuzexové bony oleje Shell. Pamatuji se, jak tam jednou přijel ředitel Shellu. Vyměnil jsem si s ním jen jednu německou větu, a on hned věděl, která bije. Potom za mnou často jezdil a vozil dárky našim dětem. Benzinová pumpa v Opletalově ulici inspirovala Stránského k napsání scénáře filmu Autorevue, který měl premiéru v roce 1966. V témže roce natočil Vít Olmer film o české šlechtě. „Přestože to byl černobílý film, tak mě zatáhli na odebírání krve, aby dokázali, že ji nemám modrou, ale červenou.“ Tento krátký film byl promítán v kinech před celovečerními snímky a díky tomu chodili k pumpě cizí lidé, kteří chtěli vidět místního šlechtice. Film byl prodán i do zahraničí. „Jezdili sem turisté s mapou Prahy kde byly Hradčany, Národní divadlo, Staroměstský náměstí a pumpa, kde šlechtic prodává benzin. Když jsem odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, tak mě znovu zavřeli. Obvinili mě, že jsem kradl benzin, což vůbec nebyla pravda. Takže jsem si ještě odseděl dva roky za rozkrádání národního majetku. Ale to já umím, sedět za něco, co vůbec není pravda.“