Promiň, Zdeňku, jsme plný!

V květnu roku 1949 se na letišti v Chocni pokusila skupina šesti mladých lidí ukrást letadla a uletět s nimi do Západního Německa. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti střežící letiště byli po přestřelce odzbrojeni a svázáni. Za okamžik už uprchlíci seděli v nastartovaných letadlech. Posádku prvního letadla tvořili Miroslav Nový, Jan Horníček a Jaroslav Valášek, ve druhém byli natěsnáni Zdeněk Mikš, Vlastimil Klenovský a Heda Prokopová. Náhle se stalo něco, s čím nikdo nepočítal, jednomu z příslušníků SNB se podařilo uvolnit pouta. Zdeněk Mikš na ten okamžik vzpomíná: „Najednou slyším ránu, jako když práskne výfuk. Slyším Hedu říkat: ‚Vlastíku, on tě střelil?‘ Podíval jsem se na něj a už mu jen klesla hlava a zůstal viset v popruzích. Jak jsem se pootočil, vidím koutkem oka, že za kabinou stojí esenbák a míří na mě puškou. Prudce jsem se sehnul, a protože jsem nebyl připoután, mohl jsem se ohnout. V důsledku toho mám prostřelený obratel. Kulka se v ramenním kloubu otočila, roztrhla mi plíce a dodnes ji mám nad bránicí v plicích.“ Mikš doběhl s prostřeleným břichem k prvnímu letadlu a chtěl nastoupit, ale pilot Miroslav Nový odletěl bez něho. Posádce ukradeného letounu se nakonec také nepodařilo přeletět hranice. Mikš, Nový a Horníček byli odsouzeni za velezradu a loupež na 30 let, Valášek na doživotí. Během soudního procesu vyšlo najevo, že pouta příslušníkovi SNB uvolnila Heda, která se slitovala nad zraněným mužem, a ona i Vlastimil Klenovský za to zaplatili životem.