V šestnácti v pekle
Tehdy šestnáctiletý Václav Jozefy byl v říjnu 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu na šest měsíců odnětí svobody, které si odpykal v Ústavu pro mladistvé provinilce v Zámrsku. V Zámrsku nepobývali jen političtí vězni a Václav Jozefy vzpomíná, že se tam setkal i s otrlými zločinci. „Dávali nás tam do cel s těmi největšími zločinci. Já jsem byl na cele s Tondou Vrbou, který byl patnáctinásobný vrah. Utíkal přes hranice a postřílel všechny, kdo mu chtěli zabránit v útěku. Když ho chytli, nemohli ho pověsit, protože byl mladý. Pak tam byl ještě jeden, který ubil řetězem svou sestru ve sklepě, protože se nechtěla nechat znásilnit. Takže někdy to bylo dramatické.“ Pro šestnáctiletého chlapce zvyklého na domov nebylo jednoduché přečkat šest měsíců v tomto ústavu. Zvlášť když ještě musel snášet buzeraci dozorců. „Pravidelně každý večer byla kontrola, jestli jsou všichni vězni přítomni. Někteří bachaři se vyžívali v tom, že vzali do ruky botu a rejdili po podrážce skleněnou špendlíkovou hlavičkou. Chodili jsme tehdy sklízet řepu, tak si dovedete představit, jak vypadaly boty z řepného pole. Večer jsme všechno po sobě museli uklidit. Když na podrážce našel kousek bláta větší než ta špendlíková hlavička, musel ten konkrétní vězeň místo spánku do rána mýt kamenné chodby. A ráno zase do práce. Fyzické tresty jsem tam já osobně nezažil, ale takovéhle jiné perzekuce.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.