Cesta ze Schwarzheide
Luděk Eliáš zažil v dubnu roku 1945 pochod smrti z koncentračního tábora Schwarzheide u Drážďan směrem k česko-německým hranicím. „Celou cestu se prakticky téměř nic nejedlo, poněvadž nebylo co, snad jednou nebo dvakrát jsme dostali vařené brambory ve slupce,“ vzpomíná na strastiplnou cestu. „Asi po čtrnácti dnech jsme došli do Varnsdorfu, který tenkrát ještě patřil do Říše. Tam jsme po krátké pauze, myslím, že dvoudenní, byli naloženi na otevřené vagony, ve kterých se vozí uhlí. V každém rohu vagonu bylo sedátko pro esesmana se samopalem. Vezli nás dva dny a dvě noci a nikdo z nás nevěděl, kam jedeme. Pršelo, takže hodně kluků, kteří nevydrželi stát a lehli si na mokrou, výkaly potřísněnou podlahu, to nepřežilo. Mnoho z nich jsme v České Lípě vyhodili z vlaku, poněvadž jsme na nich nechtěli stát.“ V noci ze 7. na 8. května dojel vlak do Litoměřic a v Terezíně se vězni dostali do péče Červeného kříže.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.
