Mariánský sloup

Anna Vašátková prožila své dětství na rodinném hospodářství v Červeném Potoce. Rodiče ho zakoupili na konci dvacátých let minulého století. V kupní smlouvě prý stálo, že musí pečovat také o mariánský sloup, který stál na jejich pozemku. Paní Vašátková je dnes možná poslední pamětnicí, která zná pohnutou minulost tohoto sloupu. „Lidé z Červeného Potoka tam pohřbili mrtvé při morové nákaze. Když na vesnici přišel podruhé mor, tak už se báli nákazy při pohřbívání a mrtvé hodili do jedné chalupy a tu zapálili. Proto tam dole stál mariánský sloupek.“ Rodina pamětnice se po zakoupení statku o sloup opravdu pečlivě starala. „Nechali ho ještě podezdít a máma vždycky na dušičky kolem toho sloupu udělala věneček.“ Anna Vašátková ale vzpomíná, že když se v roce 1948 museli vystěhovat a následně bylo jejich hospodářství zabráno státním statkem, mariánský sloup i několik okolních domů bylo zbouráno. „Potom na tom našem pozemku stavěli všechno možný. Je tam hrozný nepořádek. Postavili tam dva takový velký sklady. Ten sloup asi hodili do nějakého základu. Tihle lidé k tomu neměli žádný vztah. Ani nevěděli, proč to tam stálo. A pak taky tak trochu neznabozi. Mariánský sloupek jim nic neříkal. Prostě se ztratil. Když tam chodím kolem, kde přibližně stál, vždycky si vzpomenu. Tam odtamtud šla pěšinka nahoru do těch horních usedlostí. Ty jsou dneska všechny zbouraný. Už není nic vidět.“