Osvětim II-Březinka (Auschwitz II-Birkenau)
nacistický koncentrační tábor · Czernichowska, Polsko
  • Příběh
  • Místo

Napravo znamenalo na stranu života

Dostupné v: English | Česky

Do Osvětimi přijela Helga Hošková-Weissová z Terezína, se svojí maminkou. Bylo to v říjnu 1944. „Vůbec jsme nepochopili, kde jsme. Viděli jsme obrovské prostranství dřevěných baráků, ostnatý drát, lidi v pruhovaných šatech a vzadu kouřící komíny. Vtrhli tam esesáci, štěkali psi. Řvali na nás: ‚Los, los, schnell raus!‘ A stavěli nás do dlouhé fronty. Vpředu stál nějaký esesák. Vězni, kteří při tom pomáhali, nám šeptem radili: ‚Všichni jste zdraví! Všichni jste práceschopní! Nehlaste se, že patříte dohromady! Řekněte, že vám je tolik a tolik!‘“ Řadu, která se před oběma ženami vinula, dělil esesák na dvě skupiny. Prstem ukazoval napravo nebo nalevo. Na jednu stranu šli staří lidé a matky s malými dětmi. A na druhou práceschopní. „Mně nebylo ještě patnáct, tak řeknu, že je mi víc. A mamince bylo 38. Ta zase řekne, že je jí míň. Aby nás vybrali na práci. Byl to jeden z nejstrašnějších momentů v mém životě. Honem jsem počítala, co řeknu, když se mě nebude ptát, kolik mi je, ale kdy jsem se narodila. Maminka zase zpátky, že si ubere. A tak jsme šly. Dokonce jsem se začala v té chvíli modlit, jen aby nás neroztrhli od sebe. Mamince ukázal napravo a teď ukázal na mne... Taky napravo! V tu chvíli to znamenalo stranu života. Protože ti druzí šli rovnou do plynu. Děti mladší patnácti let v podstatě neměly šanci, aby je vybrali na práci, takže z té rampy šly rovnou do plynu. V Terezíně bylo asi 15 tisíc dětí do patnácti let a téměř všechny skončily v plynových komorách. Nás, kteří jsme prošli tou selekcí ještě ne patnáctiletí, je asi stovka.“ Všichni, kteří selekcí prošli, byli nahnáni do baráků, kde se museli svléct donaha, ostříhali je, oholili a nahnali pod sprchy. „Pak mokrý ven a z nějaké hromady jsme si mohli vzít jeden kus něčeho, čemu se ani nedá říct oblečení. Stále jsme se s maminkou držely za ruce, aby nás neroztrhli. A nahnali nás do těch baráků. Třípatrové kavalce, bez matrací, bez dek, deset nás spalo na jedné pryčně, která původně měla být pro čtyři. Takže vždycky všichni na jednom boku, a když obrátit, tak všichni najednou. Jedna miska pro všech deset, žádné lžíce. Jen někdy takzvaná ,polévka‘. Bez těch lžic jsme to srkali těch deset lidí z té misky.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Helga Hošková-Weissová

Helga Hošková-Weissová

Helga Hošková-Weissová se narodila 10. listopadu 1929 v Praze-Libni v asimilované židovské rodině. Po okupaci Československa se stali Weissovi obětí řady nacistických perzekucí, a nakonec byli v prosinci 1941 deportováni do terezínského ghetta. Tam strávili téměř tři roky, během nichž Helga namalovala více než stovku kreseb zachycujících každodenní život v Terezíně. Cyklus obrazů, známý pod názvem Maluj, co vidíš, je významným dílem a mimořádným historickým svědectvím. Začátkem října 1944 byla rodina Weissova transportována do Osvětimi. Zatímco tatínek zemřel v plynové komoře, Helga s maminkou byly posléze vybrány na práci do továrny na letadla v německém Freibergu. Odtud nastoupily v dubnu 1945 pochod smrti směřující do koncentračního tábora Mauthausen. Tam se dočkaly 5. května osvobození. Po válce Helga souběžně vystudovala střední grafickou školu a gymnázium a v roce 1950 nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studovala v ateliéru profesora Emila Filly. Během života se věnovala malířství a pedagogické činnosti. V roce 2009 dostala medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury, umění a výchovy.

Osvětim II-Březinka (Auschwitz II-Birkenau)

Dostupné v: English | Česky

Výstavba jednoho ze tří osvětimských koncentračních táborů byla zahájena v říjnu 1941 na území vesnice Březinka. Prošly jím statisíce vězňů z celé Evropy. Dne 7. října 1944 v něm vypuklo povstání židovských vězňů z tzv. sonderkomanda, které bylo krvavě potlačeno, ale podařilo se při něm zničit jedno z krematorií. Ve všech osvětimských koncentračních táborech zavraždili nacisté v plynových komorách přes milion lidí, většinou židovského původu. Od roku 1947 zde najdeme muzeum k uctění památky obětí.

Osvětim II-Březinka (Auschwitz II-Birkenau)

Na tomto místě

Dejte nám šanci!

Dejte nám šanci!

Toman Brod
Když tekla voda, tak hurá!

Když tekla voda, tak hurá!

Jana Dubová
Lidé hnaní do plynu zpívali hymnu

Lidé hnaní do plynu zpívali hymnu

Marta Kottová
Mengele se na mě výsměšně díval

Mengele se na mě výsměšně díval

Miloš Pick
Mně, vězňovi, říkal pane!

Mně, vězňovi, říkal pane!

Adolf Burger
Napravo znamenalo na stranu života

Napravo znamenalo na stranu života

Helga Hošková-Weissová
Po půl roce určeni k likvidaci

Po půl roce určeni k likvidaci

Rodinný tábor (BIIb) - s…
Psali jsme Gas a Tod

Psali jsme Gas a Tod

Anna Hyndráková
Stejně se brzy sejdete, řekl jí Mengele

Stejně se brzy sejdete, řekl jí Mengele

Jana Dubová
Vypadal jako taneční mistr

Vypadal jako taneční mistr

Helena Krouská, rozená L…
Zlomená ruka znamenala smrt

Zlomená ruka znamenala smrt

Markéta (Margit) Nováková
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo