Dostali jsme na krk číslo

Paní Hošková a její rodiče byli zařazeni do jednoho z prvních transportů, které z Prahy odvážely tamní Židy do pracovních či vyhlazovacích táborů. „Rodina obvykle dostala takové oficiální předvolání. Byl to proužek papíru s číslem. Většinou je roznášel některý pracovník židovské obce večer po osmé hodině. To už jsme nesměli ven, takže jsme seděli doma. Tak jsme večer seděli, nastražené uši, poslouchali jsme, jestli někdo nejde po schodech. Protože po osmé hodině už k nám ani nikdo nemohl přijít na návštěvu.“ Transporty byly označeny písmeny. „My jsme byli v transportu L. Každý jsme navíc dostal přidělené svoje číslo. Tatínek měl číslo L518, maminka L519 a já L520. V jednom transportu bylo většinou tak tisíc lidí. Přidělená čísla jsme museli napsat, přišít nebo nějak připevnit na všechna naše zavazadla. A pak jsme dostali takovou kartičku na provázku a tu jsme měli na krku.“ Transport L byl naplánován na konec roku 1941. „Já s rodiči jsme do něj byli zařazeni v zimě 1941. Nastoupit jsme museli 7. listopadu v Praze-Holešovicích, určené místo byly haly, které patřily Radiopaláci. Každý transport nastoupil nejdřív tam.“ Během čekání některým zabavovali část věcí, jež měli u sebe. „Dali jsme peníze, které jsme ještě měli, klíče od bytu…“ Pobyt v Holešovicích většinou trval několik dní, někdy trochu déle. „My jsme tam byli tři dny. A potom jsme odjeli do Terezína. Nám tehdy řekli, že tam Židé budou jen soustředěni, že tam budeme pracovat a žít. Všichni jsme věřili, že to tam nějak přežijeme.“