Ruce světové revoluce
Již od roku 1951 byl Richard Belcredi redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Jednalo se o velmi nebezpečné povolání, protože činnost rádia byla nepřijatelná pro země tehdejšího východního bloku. Zpravodajské služby těchto zemí zaměstnance stanice různým způsobem zastrašovaly, a dokonce podnikly několik únosů a atentátů. Richard Belcredi vzpomíná, že jednomu z nich se vyhnul jen shodou náhod. „Tehdy to bylo v době, kdy byla moje manželka těžce nemocná a já jsem měl večer službu. Přišel druhej redaktor a povídá mně: ,Richarde, jdi domů, máš nemocnou manželku. Tady se dnes stejně nic neděje. My už to tady do půlnoci zvládneme.‘“ Sotva pamětník odešel, pod okny jeho kanceláře vybuchla bomba nastražená organizací „Ruce světové revoluce“.Vedl ji známý terorista Illich Ramiréz Sanchez, zvaný Carlos, a akci u něj objednala rumunská zpravodajská služba. „Kancelář to úplně roztrhalo. Sekretářce to utrhlo polovinu tváře. Tlak po výbuchu byl tak ohromný, že redaktora to stlačilo pod psací stůl. Hlasatel, co tam seděl, ten myslím oslepl na jedno oko a ten redaktor byl v bezvědomí. Když se probouzel, tak říkal: ,Richarde, neblbni, co děláš?‘ Mysleli, že jsem to já. Zkrátka a dobře - ta moje kancelář byla úplně zničená.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Richard Belcredi
Narozen v roce 1926 v Brně-Líšni. Pochází z významného šlechtického rodu, který v roce 2010 oslavil své tisící narozeniny. Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Jeho otec Karel Belcredi se v roce 1938 připojil podpisem k prohlášení české vlastenecké šlechty obhajující zájmy republiky a nedotknutelnosti státních hranic. To po mnichovské dohodě a následné okupaci znamenalo uvalení nucené německé správy na jeho majetek. I když byl rodině majetek po válce vrácen, zůstal jim jen do roku 1948. Po komunistickém puči byli totiž všichni členové rodiny nuceni emigrovat a všechen majetek jim byl zkonfiskován. Zůstal jen bratr Ludvík, který byl poslán do tábora nucených prací a do konce života byl pro svůj původ a rodový majetek ponižován komunistickým režimem. Richard Belcredi se usadil v Mnichově, kde se stal reportérem Rádia Svobodná Evropa a pracoval v něm třicet let. V roce 1981 se shodou náhod vyhnul bombovému atentátu. V exilu vždy bojoval proti totalitě a byl jednatelem emigrantského společenství Opus bonum, které organizovalo proslulé Frankenské semináře, a společně s Pavlem Tigridem a dalšími lidmi také pašoval zakázanou literaturu do zemí východního bloku. Domů se dostal až po zhroucení komunistického systému po dlouhých čtyřiceti letech. Nějaký čas dělal velvyslance ve švýcarském Bernu a dnes žije v zámku v Brodku u Prostějova, který mu byl navrácen v restituci a jehož posledním rodovým vlastníkem byl strýc Gustav Kálnoky. Jeho rodiče se návratu již nedočkali a jsou pohřbeni mimo svou rodnou vlast, ve Vídni.
