Nezdařený útěk

Část svého dlouholetého trestu strávil Milan Sehnal v komunistickém vězeňském táboře Mariánská na Jáchymovsku. Tam byl počátkem roku 1951 společně s dvěma přáteli zadržen při pokusu o útěk. „Postavili nás mezi dráty, kde bylo třímetrový nebo čtyřmetrový odstřelovací pásmo. Dozorce na nás mířil z věže a dostal rozkaz: Když se pohnou, zastřelit. Stáli jsme tam do rána.“ Všichni tři pak byli eskortováni do podzemních cel kapucínského kláštera, který se nacházel v prostorách tábora. Milan Sehnal vzpomíná, že to bylo nejhorší vězení, které zažil. „Přivázali mě k mříži a nechali mě tam. Byl jsem tam čtyřicet osm hodin. Za chvilku přestanete vědět. Za prvé zima, za druhé mně nedonesli jídlo, pití, nic. Pomočenej celej. Takovým způsobem jsem tam stál. Celou tu dobu jsem měl zavázaný oči. Ostraha tam chodila se psem a ti na mě doráželi. Člověk byl v hrozným stresu. Když mě odváželi, tak jsem šel po čtyřech. Nemohl jsem se zvednout.“