Habursko-čertyžné povstání

V Habuře a nedaleké obci Čertyžné měl za první republiky úspěch v politické agitaci komunistický senátor, původně stavebník Štefan Fidlík. Nejeden mladík z obce se hlásil ke komunistům, revoluční ideologii, k heslům o svržení buržoazní, kapitalistické a vykořisťovatelské třídy. Bojovná až revoluční nálada místních, přítomnost státního exekutora ve vesnici a politický mítink agrárníků vyprovokovaly mladíky k jednodenní bitvě s místními četníky a politiky. Stalo se to v březnu roku 1935. Pavel Dimun, válečný veterán, vypráví, že v Čertyžné žil chudý hospodář, který státu dlužil na daních z pozemků. Vlastnil už jen poslední krávu, která živila jeho rodinu. Žádný úřad, kde žádal o pomoc, mu nevyhověl. Naopak. Do vesnice přijel státní exekutor, který před zraky vesničanů dlužníkovi krávu zabavil. Právě v té chvíli se ve vesnici konalo agitační schůzování politiků z agrární strany. V místním sále, kde to prý vřelo vzteky, někdo zhasl a sedláci se pustili do politiků, porvali se hlava nehlava, vypráví Pavel Dimun. Prý zpráskali i exekutora. Četníci, kteří se mobilizovali, zasáhli - pendreky mladíky z Čertyžné rozehnali a několik jich zavřeli snad do místní školy. Když se to dozvěděli mladíci z Habury, dostali vztek a vypravili se do Čertyžné na pomoc sousedům. Mezi naštvanými byl i Pavel Dimun. Rvačka prý přerostla ve vzpouru, mladíci přerušili četníkům spojení. Prý se jim podařilo osvobodit zavřené mladíky z Čertyžné. Nakonec se četníci dočkali posil z okolí a přijely údajně i jednotky až z Prahy. Vzpurné mladíky rozehnali, řadu z nich zatkli, včetně Dimuna: „Postavili nás do kruhu a postupně se začali vyptávat, kde jsem byl, co jsem dělal, co to bylo?! Říkal jsem, že nic nevím, že jsem nikde nebyl. Tak nás zřezali, až jsem se musel přiznat. Bylo nás asi patnáct. Navečer nás svázali po čtyřech a odvezli do věznice,“ vypráví Pavel Dimun, kterého drželi v cele v Košicích dva měsíce. Pak se přihlásil na vojnu a propustili ho.