Pomocné technické prapory

Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly jako nástroj perzekuce a převýchovy politicky nespolehlivých osob. Existence PTP byla v rozporu s tehdy platným branným zákonem, který dovoloval využití vojáků v činné službě k pracovní činnosti jen za mimořádných podmínek a pouze dočasně. Branci považovaní za politicky nespolehlivé však trávili v PTP celou svou vojenskou službu a často i mnoho měsíců po jejím skončení. Tehdy platné zákony navíc dovolovaly klasifikovat vojáky pouze na základě zdravotních kritérií, nikoliv politických. Podle klasifikace, kterou používala československá armáda k rozřazování branců, byli ale politicky nespolehliví branci označováni stupněm klasifikace E, bez ohledu na jejich zdravotní stav. Takto zařazení muži neměli například přístup ke zbraním a nemohli získat vyšší hodnost než vojín. Příslušníci PTP byli využíváni jako levná pracovní síla pro vybraná hospodářská odvětví. Pracovali v dolech (na Ostravsku, Kladensku i na Slovensku), na stavbách (letišť, kasáren, obytných domů i dalších objektů), ve vojenských lesích, v kamenolomech i v zemědělství. Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, mezi 40 až 60 tisíci osob. Výrazy „pétépáci“ a „černí baroni“ (byli označeni černými výložkami) byly i po roce 1953 běžně používány pro vojáky technických praporů (TP) a vojenských pracovních jednotek (VPJ). K 1. prosinci 1950 bylo v PTP celkem 9900 mužů, z nichž 7780 mělo politickou klasifikaci E a 1001 mužů z celkového počtu byli z řad duchovních či řeholníků. Pomocné technické prapory byly jako politické a kárné jednotky zrušeny k 1. květnu 1954. Politická klasifikace „E“ byla zrušena k 1. květnu 1953. Kádrově nevyhovující osoby však byly do vojenských technických jednotek zařazovány i nadále.

• More info