Oběšenec
František Kolečkář odsloužil u Pomocných technických praporů na stavbě letiště v Plzni-Líních třináct měsíců. Pracoval v dílnách jako soustružník a frézař. Dodnes vzpomíná na smutnou historku, která se v místních kasárnách odehrála: „Stalo se to na Štědrý den. Vánoční stromeček jsme měli v dílně, přímo u okna, ale štědrovečerní večeře probíhala na baráku. U té večeře si kluci všimli světla v okně dílny a mysleli si, že tam hoří ten stromeček. Šli jsme to zkontrolovat, ale místo ohně jsme našli houpat se na borovici oběšeného. Byl to zoufalec, neoběsil se za krk, ale za bradu a podařilo se nám ho včas odříznout. Měl doma rodinu, dvě děti a napsal dokonce dopis na rozloučenou. Nakonec se zjistilo, že se zbláznil, tak ho propustili.“ Vojáci u PTP nedostávali dlouhodobě žádné dovolenky ani propustky z kasáren a někteří psychicky méně odolní jedinci se s touto situací nedokázali vyrovnat, a tak nebyly pokusy o sebevraždu nijak výjimečné. Většinou záleželo na konkrétním veliteli, jak tvrdý nastolil ve svém útvaru režim. „Mě pustil z Líní domů až velitel, který tam byl za trest – nadporučík Šulc z východní fronty. Potom ho vystřídal bývalý velitel věznice a to byl pes. Ten nás nechal v zimě stát dvě hodiny na cvičáku za trest. Na ty věci nerad vzpomínám, ale myslím si, že to ze mě udělalo skutečného chlapa.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Pomocné technické prapory
Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly jako nástroj perzekuce a převýchovy politicky nespolehlivých osob. Existence PTP byla v rozporu s tehdy platným branným zákonem, který dovoloval využití vojáků v činné službě k pracovní činnosti jen za mimořádných podmínek a pouze dočasně. Branci považovaní za politicky nespolehlivé však trávili v PTP celou svou vojenskou službu a často i mnoho měsíců po jejím skončení. Tehdy platné zákony navíc dovolovaly klasifikovat vojáky pouze na základě zdravotních kritérií, nikoliv politických. Podle klasifikace, kterou používala československá armáda k rozřazování branců, byli ale politicky nespolehliví branci označováni stupněm klasifikace E, bez ohledu na jejich zdravotní stav. Takto zařazení muži neměli například přístup ke zbraním a nemohli získat vyšší hodnost než vojín. Příslušníci PTP byli využíváni jako levná pracovní síla pro vybraná hospodářská odvětví. Pracovali v dolech (na Ostravsku, Kladensku i na Slovensku), na stavbách (letišť, kasáren, obytných domů i dalších objektů), ve vojenských lesích, v kamenolomech i v zemědělství. Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, mezi 40 až 60 tisíci osob. Výrazy „pétépáci“ a „černí baroni“ (byli označeni černými výložkami) byly i po roce 1953 běžně používány pro vojáky technických praporů (TP) a vojenských pracovních jednotek (VPJ). K 1. prosinci 1950 bylo v PTP celkem 9900 mužů, z nichž 7780 mělo politickou klasifikaci E a 1001 mužů z celkového počtu byli z řad duchovních či řeholníků. Pomocné technické prapory byly jako politické a kárné jednotky zrušeny k 1. květnu 1954. Politická klasifikace „E“ byla zrušena k 1. květnu 1953. Kádrově nevyhovující osoby však byly do vojenských technických jednotek zařazovány i nadále.
