Udal je soused

Hildegarda Sedlářová žila za války v rodném domě v místní části Šternberka Světlov. Jako většina obyvatel Šternberka byla i její rodina německé národnosti. Ve městě žilo před válkou také několik židovských rodin. V roce 1941 se matka Hildegardy Sedlářové ujala Židovky, paní Gesslerové, kterou jedna mladá rodina vyhodila z jejího domu. „Maminka šla do města a ona seděla venku, dvě kabely, a brečela.“ Matka o tom musela informovat gestapo. „Oni jí tam řekli, že je to stará Židovka, ať si ji vezme, ale musí se o ni starat.“ Hildegarda Sedlářová vzpomíná, že paní Gesslerová pak u nich doma žila rok a půl. Jednoho dne ale na dveře zaklepalo gestapo. Nebylo to však kvůli paní Gesslerové, ale kvůli Židovce Brachové, která se v domě po nocích tajně ukrývala. „Paní Brachová se schovala u nás u paní Gesslerové. My jsme to nevěděli. V noci s ní vždycky spala dole v posteli a brzo ráno se schovala tady na kopci. Ten soused ji viděl, šel na gestapo a udal maminku, že schovává Židovku. Bylo tak devět hodin večer, a najednou bouchání na dveře. Šla jsem s maminkou otevřít. Tam stáli tři. Kožený kabáty, klobouky. Gestapo!“ Paní Brachová byla chycena, zatčena a nejspíše deportována do některého z vyhlazovacích táborů. Matku pamětnice vzali na gestapo ve Šternberku, kde ji několik hodin vyslýchali, a propuštěna byla až po přímluvě známého. Paní Gesslerová prý válku přežila a v roce 1942 se dostala do Vídně a následně do Velké Británie, odkud rodině Hildegardy Sedlářové poslala vzkaz.