Telefonní spojení v katyňském lese
Bedřich Hubáček pocházel z Hlučínska, a tak po připojení území k třetí říši musel automaticky narukovat do wehrmachtu. Byl přiřazen jako řidič k 1. rotě Luftnachrichten-Regiment 22. a poslán na frontu ke Smolensku. V srpnu 1943 se při opravě telefonního spojení ocitl v katyňském lese, kde se stal svědkem exhumace mrtvých polských zajatců. „Přišli jsme k bráně a tam stál kapitán se samopalem. Prý: ,Kam chcete?‘ A my mu řekli, jestli bysme se tam nemohli podívat. A on říká: ,Já sem nemám nikoho pustit.‘ Poprosili jsme ho, aby nás pustil: ,My tu vedle dáváme telefon a potřebovali bychom se na něj na chvilku mrknout.‘ Přišli jsme tam a všude kolem samí takoví doktoři v bílých fracích s červeným křížem na pásce umístěné na rukávu. Mysleli jsme, že jsou to Rusové, ale mluvili německy. A také to byli samí Němci. Přišli jsme o kousek dál a tam jsme viděli asi deset metrů široký a třicet metrů dlouhý otvor. To byl velký hrob. Měli ho odkrytý. Mrtvoly tam ležely naskládané jako šproty. Jedna na druhé. Měli takové dlouhé tyčky a ty vždycky zaháčili za hadry vojáka nebo za jeho pásek a vytáhli ho navrch. Jiní dva mu vytahovali z kapes, co tam měl. Doklady, nože a další věci dávali do ušitých sáčků. Na druhé straně byly také vykopané hroby, taková řada vykopaná bagrem, a tam je zase znova pochovali,“ popisuje Bedřich Hubáček.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.