Telefonní spojení v katyňském lese
Bedřich Hubáček pocházel z Hlučínska, a tak po připojení území k třetí říši musel automaticky narukovat do wehrmachtu. Byl přiřazen jako řidič k 1. rotě Luftnachrichten-Regiment 22. a poslán na frontu ke Smolensku. V srpnu 1943 se při opravě telefonního spojení ocitl v katyňském lese, kde se stal svědkem exhumace mrtvých polských zajatců. „Přišli jsme k bráně a tam stál kapitán se samopalem. Prý: ,Kam chcete?‘ A my mu řekli, jestli bysme se tam nemohli podívat. A on říká: ,Já sem nemám nikoho pustit.‘ Poprosili jsme ho, aby nás pustil: ,My tu vedle dáváme telefon a potřebovali bychom se na něj na chvilku mrknout.‘ Přišli jsme tam a všude kolem samí takoví doktoři v bílých fracích s červeným křížem na pásce umístěné na rukávu. Mysleli jsme, že jsou to Rusové, ale mluvili německy. A také to byli samí Němci. Přišli jsme o kousek dál a tam jsme viděli asi deset metrů široký a třicet metrů dlouhý otvor. To byl velký hrob. Měli ho odkrytý. Mrtvoly tam ležely naskládané jako šproty. Jedna na druhé. Měli takové dlouhé tyčky a ty vždycky zaháčili za hadry vojáka nebo za jeho pásek a vytáhli ho navrch. Jiní dva mu vytahovali z kapes, co tam měl. Doklady, nože a další věci dávali do ušitých sáčků. Na druhé straně byly také vykopané hroby, taková řada vykopaná bagrem, a tam je zase znova pochovali,“ popisuje Bedřich Hubáček.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Bedřich Hubáček
Bedřich Hubáček se narodil v roce 1923 v obci Bělá na Hlučínsku. Tato německo-polská oblast byla po vzniku republiky přičleněna k Československu. Jeho otec František pocházel z Uherského Hradiště a na Hlučínsko se dostal s vojenskou posádkou, která měla v roce 1920 za úkol obsadit toto území. V Bělé si ale našel životní partnerku a už tam zůstal. Protože otec nepocházel z Hlučínska, měla rodina v období mnichovské dohody velké problémy s některými fanatickými Němci. Po obsazení pohraničí museli utéct do vnitrozemí, ale poté, co se situace uklidnila, se mohli vrátit. Hlučínsko bylo připojeno přímo k třetí říši, a tak museli místní muži narukovat do wehrmachtu. V dubnu 1942 byl povolán i Bedřich Hubáček. Po výcviku v Birkenthalu byl přiřazen k 1. rotě /1. oddílu/ Luftnachrichten-Regiment 22 jako řidič a poslán na frontu ke Smolensku. V srpnu 1943 se při opravě telefonního spojení ocitl v katyňském lese, kde byl svědkem exhumace mrtvých polských zajatců. Když se jeho jednotka nacházela v Tivoli u Minsku, byl poslán pro nové auto. Při zpáteční cestě byl zadržen polní policií a s cizí jednotkou poslán k městu Orša k odvážení raněných. Bylo to v období operace Bagration a všude vládl zmatek. Bedřich Hubáček toho využil a zakrátko ujel zpátky za svou jednotkou. Vojska ale ustoupila k Varšavě, a tak musel projet územím, které již bylo obklíčeno Sověty. V Polsku byl přeřazen do města Goldap, kde bourali hlavní stan a letiště Hermanna Göringa. Zakrátko jednotka ustoupila do Lodže a potom byla přeřazena na západní frontu. Bedřich Hubáček tam byl převelen k dělostřelcům a nasazen do města Neukirchen, ve kterém se dostal do zajetí. Na podzim roku 1945 se v zajateckém táboře Compiègne přihlásil do Československé armády a byl poslán do Velké Británie, kde jezdil pro organizaci UNRRA. Po návratu domů pracoval jako tesař, než byl v roce 1948 povolán opět na vojnu, kde si jako politicky nespolehlivý odsloužil osm měsíců u technické roty, v dolech OKD Kladno. V současnosti žije v obci Hať.
