Déšť z min a granátů

Když se oddíl Bedřicha Seligera probojoval k Dukelskému průsmyku, nečekalo je milé přivítání. „Hned první den jsme dostali ránu. Došli jsme do obce Machnówka, kde nás zasypaly miny a granáty. Já jsem měl kliku, že z mé roty nikdo nepadl, ani žádná újma na zbrani nenastala. Ale zařvalo tam hodně lidí, ještě než vůbec vstoupili do boje.“ Bedřich Seliger byl během bojů na Dukle a na Slovensku třikrát zraněn. Poprvé ho na pozorovatelně u Dukly zasáhla střepina do ruky. Tehdy odmítl ošetření v nemocnici a s rukou v dlaze dál řídil palbu své minometné roty. Podruhé, opět na Dukle, granát z německého minometu zabil v zákopu tři telefonisty. Nedaleko ležící Bedřich Seliger byl zasažen několika střepinami do horní části zad. Tentokrát do nemocnice musel a strávil tu asi dva týdny. Když se vrátil ke své jednotce, stála již nad slovenskou obcí Komárník. Po krvavých bojích o kopec Obšár mohla postupovat dál na západ. Třetí zranění Bedřich Seliger utrpěl 30. ledna 1945 u slovenské Štrby. „Šel jsem vedle našeho vozu s minami, a najednou kůň najel na nášlapnou minu. Šílený oheň. Tehdy šlo opravdu o milimetry. Jak jsem měl ten vojenský šnel (kabát), tak ten šnel byl rozpáraný naskrz a já jsem silně krvácel. Tehdy to vypadalo vážně. Krvácení mi zastavili, obvázali mě a sanitka mě odvezla do sanatoria Vyšné Hágy. Tam mně vybrali všechny možné střepiny, které jsem měl v těle.“ Zapomenutou střepinu pod bradou mu lékaři vyndali až v roce 1965.