Noc před popravou
Růžena Kamarádová byla v říjnu 1948 odsouzena za roznášení letáků na sedm let vězení. Jednalo se o jeden z prvních politických procesů a trest si měla odpykat v ženské věznici v Olomouci. Vzpomíná, že když jednou onemocněla, doktor ve vězení se jí nejprve zeptal, za co byla odsouzena, a potom jí odmítl poskytnout zdravotní péči. „Dívám se na něho, co blbne, a on říká: ,Umíte se modlit?‘ – ,No umím.‘ – ,Pomodlete se. Třeba Vám to pomůže... Další!“ V cele byla nejen s politickými vězeňkyněmi, ale také s prostitutkami, zlodějkami nebo vražedkyněmi, ze kterých měla velké obavy. Dodnes vzpomíná na noc, kdy jedna z vražedkyň čekala v cele na popravu, protože zavraždila svého manžela a jeho mrtvolu uvařila a dala prasatům. „V noci pořád chodila a my jsme vůbec nespaly, protože jsme měly strach, že nám taky něco udělá. Chodila jak náměsíčná, jak vražedkyně. Pořád jsem se dívala, kam jde. Nemohla jsem spát. Nespala jsem a potom jsem musela jít dělat. S takovými lidmi tam musíte být.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Růžena Kamarádová
Růžena Kamarádová, roz. Sedláčková, se narodila v roce 1924 v Olomouci. Od dětství byla nadšenou sokolkou a uznávala masarykovské ideály. Zúčastnila se všesokolského sletu v červnu 1948, který se stal protestem proti nové komunistické vládě. Do Prahy jela i v září téhož roku na pohřeb Edvarda Beneše. Když její kolegyně přinesla do práce text nezveřejněných slov E. Beneše při podpisu demise demokratických ministrů, rozhodla se, že text rozmnoží a spolu s kolegy ho roznese známým. Za tuto svou aktivitu byla v září 1948 zatčena a téhož měsíce u veřejného soudu odsouzena na sedm let těžkého žaláře. V ženské věznici v Olomouci si odseděla přes tři roky. Z vězení odcházela s podlomeným zdravím z neustálého stresu a několik měsíců se musela léčit. Potom byla zařazena do práce v TOS Olomouc. Stále byla v podmínce a na každém kroku byla sledována StB. Od roku 1956 byla na mateřské dovolené a potom si několik let vydělávala mandlováním prádla, protože jinou práci nemohla sehnat. Až v roce 1968 našla díky přátelům zaměstnání v kontrole přepravy tržeb u ČSD Olomouc, kde pracovala až do důchodu. V současnosti žije v Olomouci.
