Nešlo o lidi, ale o práci
Na jaře roku 1953 byl Jaroslav Řihák převezen do vězeňského tábora ve Rtyni v Podkrkonoší. Zdejší vězni, většinou političtí, museli pracovat v uhelném dole Zdeněk Nejedlý II, který byl v areálu tábora. Těžili radioaktivní uhlí a Jaroslav Řihák vzpomíná, že pracovní podmínky byly otřesné. Vězni museli zvládat vysoko nasazené normy a dostávali nedostatečné příděly potravin. Kolena se jim rozedrala do krve a jen těžko se hojila, protože při práci v kleče se strupy stále dokola strhávaly. „Měli jsme gumové boty a během směny jsme pokaždé z těch bot vylévali pot a krev. Když to v botě čvachtalo, tak jste tu botu musel vyzout a vylít.“ Skoro každou chvíli byl v dole nějaký smrtelný úraz. U jednoho z nich se ocitl i Jaroslav Řihák. Na jednoho vězně spadl velký kus skály ze stropu chodby. „Rozřízlo ho to přes hrudník. Ta hlava s tou menší částí spadla do žlabu a zbytek spadl za žlab. Když jsem slyšel rupnutí, tak jsem spěchal nahoru a viděl druhou půlku těla. Masa krve, jak kmitá. To srdce ještě pracovalo, než skonal.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.