Vše bylo psáno šifrovaně a na cigaretových papírcích

Na lágru Vykmanov I. se Antonínu Husníkovi šťastnou shodou náhod podařilo vytvořit motákové spojení do svobodného světa. Vše začalo, když se porouchal dopravníkový pás na uhlí, s jehož pomocí komando vězňů nakládalo vagony uhlím na nádraží v Ostrově. Husník pás opravoval, byl v té chvíli vysoko nad zemí: „Jak jsem byl nahoře, kolem šel můj známý z armády, štábní kapitán Baloušek s paní, vezli dítě v kočárku.“ Paní Baloušková Antonína Husníka znala z jednoho poválečného setkání a poznala jej. On sám si rodiny nevšiml. Když však po čase vězni fasovali konve s mlékem, obdržel nečekanou zásilku. „Ženská, co byla ve skladu, mi podstrčila balíček. Byl v něm vzkaz, že je určen pro Antonína Husníka, aby o sobě dal zprávu té paní, od které balíček dostal. Tak jsem odpověděl.“ Tím byl položen základ k dlouhodobému spojení mimo lágr. Žena ze skladu byla vzdálenou příbuznou paní Balouškové a motákové spojení bylo zprostředkováno přes ni. Husník pro vzkazy vytvořil i šifru: „Měli jsme u parapraporu výcvik, takže jsem vše připravil poměrně dokonale. Komunikace fungovala přes rok a potom ještě na lágru Nikolaj, kam nás posléze přeložili. Všechno bylo psáno na cigaretových papírkách.“ Tímto způsobem se vězni mohli spojit hlavně s rodinou. „Měli jsme poměrně jednoduchou tabulku, která když se přiložila na text, tak se dal číst. Jinak to byla změť tiskacích písmenek.“ Vzkazy nebyly jedinou věcí, již se dařilo z lágru a do lágru pašovat. Pro jednoho útěkáře, Jaroslava Urbánka, dokázal Husník opatřit dokonce i buzolu a mapu.