A ten článek vyšel
Novinář Jiří Ješ se dne 23. února 1948 zúčastnil prvního studentského pochodu na Pražský hrad. Jako redaktor Svobodného slova, sídlícího v Melantrichu, chtěl o těchto událostech napsat reportáž. „Přišel jsem k Melantrichu, byl tam jen jeden noční redaktor – Vladimír Zizius. Přemýšlel jsem, jak je to možné, v takovéhle krizi, že tam není nikdo další? Ale byl tam opravdu sám. Řekl mi: ,To je dobře, že jdeš, já musím do sazárny, pokusím se zlomit to zítřejší číslo. Víš, co se dělo na Pražském hradě?‘ Odpověděl jsem mu: ,Vím, proto sem jdu, abych to sepsal.‘ Kolega odešel a vtom zazvonil telefon a na druhém konci byl Prokop Drtina, to byl jeden z těch odvolaných ministrů. On znal velmi dobře mého otce a trochu jsme se znali i spolu. Drtina říká: ,Víte tam v redakci Svobodného slova, že byla ta manifestace na Pražském hradě? Jsem doma, kdyby se něco dělo, tak mi zavolejte, tady máte číslo.‘ Potom přišel noční redaktor a říkal mi, že zítra už nevyjdeme, že jsou tam esenbáci a říkali, že nám to už nedovolí. Okamžitě jsem volal zpátky Prokopa Drtinu. On odvětil: ,Přepoj mě na tu sazárnu.‘ Pak se dělo něco, co nevím, ale číslo vyšlo.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jiří Ješ
Jiří Ješ se narodil 19. června 1926 v Praze. Dětství prožíval zejména v Praze, jezdil však často do Tábora, odkud pocházela jeho rodina. V Praze navštěvoval obecnou a později reálnou školu na Vinohradech. V septimě byl totálně nasazen a školu dokončil až po druhé světové válce. Po maturitě začal studovat na Vysoké škole obchodní. Působil také jako tiskový referent Svazu vysokoškolského studentstva v Praze, byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miloslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech čs. vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. Ve vězení strávil celkem pět let (Plzeň, Bartolomějská, Pankrác, Valdice). Byl dvakrát vězněn a dvakrát souzen, nejprve v roce 1948, podruhé v roce 1951. Po propuštění působil v různých zaměstnáních v Liberci, neboť tam byla vystěhována jeho rodina, a poté pracoval v Ústí nad Labem. V letech 1962–1963 působil jako dramaturg Divadla hudby a poezie v Liberci, v letech 1963–1966 působil v Parku kultury a oddechu v Liberci jako pořadatel koncertů vážné hudby, v letech 1966–1976 byl zaměstnán v Krajském podniku pro film, koncerty a estrády v Ústí nad Labem jako krajský koncertní jednatel a spolupracovník Československé umělecké agentury Pragokoncert. V letech 1976–1986 byl zaměstnán jako koncertní jednatel v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK a souběžně v letech 1980–1990 pracoval jako průvodce v cestovní kanceláři Čedok. V roce 1991 působil jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky. Od roku 1990 byl komentátorem Českého rozhlasu v Praze a od roku 1993 komentátorem Rádia Svobodná Evropa v Praze (ČRo 6) a v dalších médiích. Roku 2003 získal medaili Českého rozhlasu a roku 2007 výroční cenu generálního ředitele Českého rozhlasu. Zemřel 20. července 2011 v Praze.
