Za smeknutí byla korekce
Vladimír Chlupáč byl po svém druhém zatčení internován v táboře Horní Slavkov. Na podzim roku 1951 se o útěk z tohoto lágru pokusilo jedenáct vězňů. „Stáli jsme na apelu a museli jsme se dívat na to, jak na náklaďácích přivezli útěkáře z tábora. Jejich těla vyklopili na zem a všichni vězni kolem nich museli chodit a dívat se na ně. Několik málo z nás před nimi smeklo čepici. Za to nás doslova dokopali do korekce. Celkem asi tři až čtyři vězně.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Vladimír Chlupáč
Vladimír Chlupáč se narodil 16. dubna 1930 v Jindřichově Hradci. Oba rodiče byli státní zaměstnanci. Otec sloužil jako velitel četnictva, matka byla učitelka. Otec dvakrát odmítl vstoupit do komunistické strany, poprvé v r. 1945, podruhé v r. 1948. Druhé odmítnutí pro něj znamenalo ztrátu zaměstnání. Zemřel v r. 1988, aniž se dočkal rehabilitace. Vladimír Chlupáč vyrůstal ve Strmilově, Kunžaku a Jindřichově Hradci. Po válce vystudoval dvouletou obchodní školu. Toužil pokračovat na lesnické škole, to mu ale nebylo umožněno. Na studiích v Táboře založil spolu s dalšími studenty protirežimně orientovanou skupinu, která nesouhlasila s vyhazováním pedagogů i studentů z vysokých škol a snažila se získat vysílačku. Již v té době byla zřejmě skupina sledována Státní bezpečností. Stanislav Buďa, voják sloužící v Jindřichově Hradci, celou skupinu udal a v březnu 1949 zatkla StB všech sedm členů skupiny. Následovaly výslechy na Pankráci, v r. 1949 byli souzeni Státním soudem v Praze. Vladimír Chlupáč byl odsouzen ke třem letům vězení, další tři obžalovaní dostali tresty nižší, tři ze skupiny byli osvobozeni. Vězněn byl v různých táborech na Jáchymovsku. Byly to např. Vykmanov, Eliáš, Rovnost, Mariánská. Musel spolu s dalšími politickými vězni těžce pracovat v tvrdých podmínkách uranových dolů. V r. 1950 byla po politickém procesu popravena Milada Horáková. Vladimír Chlupáč ve vězení nahlas tento akt odsoudil výrokem, že to byla „sprostá vražda a ti, co ji popravili, budou viset“. Opět byl udán, opět vyslýchán a znovu odsouzen, tentokrát na 7 let. To pro něj s předchozím trestem znamenalo celkem 10 let vězení. Následovalo věznění na Pankráci, Mořině, v táboře 12 v Horním Slavkově, v táboře Svatopluk a Vojna na Příbramsku. Z vězení byl propuštěn v r. 1958 na základě amnestie prezidenta republiky Novotného ‒ ta mu však zkrátila trest o pouhý půlrok. V současné době (2008) žije v Litoměřicích, kde v roce 1990 spoluzaložil pobočku Konfederace politických vězňů. Od r. 2006 je jejím předsedou.