Celý proces byl divadelní představení

Vladimír Hradec byl v roce 1953 zatčen, neboť pomáhal bratřím Mašínům při vyzbrojování před jejich legendárním útěkem do Západního Německa. Ke konci patnáctiměsíčního vyšetřování mu byl předložen „scénář“ k soudnímu procesu, který se měl naučit zpaměti. Zkušený spoluvězeň jej varoval, že na „scénáři“ nesmí změnit ani slovo. Na závěr procesu prý může maximálně vyjádřit lítost, nebo – ještě lépe – mlčet. „Dva lidé během procesu říkali nějaké zbytečnosti mimo stanovený program a myslím, že jim to dost uškodilo.“ Proces začal 25. ledna 1955. „Dostával jsem otázky přesně dle protokolu a odpovídat jsem musel rovněž podle protokolu. Před započetím soudu vzal vyšetřovatel protokol a dal mi pár otázek, aby se přesvědčil, že to dovedu zpaměti.“ Vladimír Hradec seděl na soudu v druhé řadě, nepatřil k hlavním obžalovaným. Jeho rozsudek nakonec zněl 22 let. Dostal je za velezradu, vojenskou špionáž (vyzradil Mašínům, že byl na vojenském cvičení jako chemik) a rozkrádání národního majetku (v srpnu 1953 pomohl Ctiradu Mašínovi, Janatovi a Švédovi ukrást metrák dynamitu v dole Kaňk u Kutné Hory). Zdaleka na tom nebyl nejhůř. „Všichni, kteří na soudu seděli v řadě přede mnou, dostali trest smrti.“ Hradcův otec a matka byli ve stejném procesu odsouzeni na osmnáct let, bratr na šestnáct. Mnohaleté tresty byly za spoluúčast - „věděli, ale neřekli“. Proces v přeplněném sále justičního paláce byl divadlem jen pro zvané hosty, z rodiny se směla zúčastnit pouze švagrová Vladimíra Hradce. Podle pozdějšího vyprávění švagrové bylo v sále naprosté ticho a měla dojem, že tam sedí zaměstnanci ČKD Praha.